Prokletí holubem 1.

29. července 2018 v 20:00 | Sloní pírko |  Seznamka


Prokletí holubem se mě drželo asi tři schůzky, když mi bylo myslím 20 let. Vzpomenu si bohužel, ale už jen na dva případy. S tím prvním "případem" vás teď seznámím.

Jmenoval se Lukáš. Narazila jsem na něj kde jinde než na seznamce lide.cz. Byl to takovej "stylovej týpek", co nosil oblečení, jako ze staré doby a nosil plstěný klobouk. Pamatuji si, že byla zima, protože jsme se sešli na Petřinách na zastávce tramvaje a dost chumelilo. Lukáš za mnou přišel v dlouhém hnědém kabátu a manšestrových kalhotách. Navrhnul, abychom šli k němu na koleje na pokoj, když je tak hnusně venku. Souhlasila jsem.

Procházeli jsme dlouhou chodbou kolejemi a mě to připadalo, jako nekonečné bludiště s milionem dveří. Vešli jsme k němu na pokoj, kde bydlel ještě s jedním vysokoškolákem, ale ten tam teď naštěstí nebyl. Lukáš mě posadil k němu na postel a já se rozhlédla kolem. Starý nábytek z dob komunismu, rozvrzaná postel a po zdech plakáty kapel, a to vše podtrhoval pach zatuchlé nevětrané místnosti, která měla otevřené okno naposled asi za prezidenta Masaryka, pokud někdy vůbec. V tu samou chvíli si Lukáš sundal klobouk a já viděla ty jeho příšerně mastné urousané vlasy, které nebyly pod kloboukem vidět. Posadil se vedle mě a povídali jsme si. Byl to kuřák stejně, jako já, a tak od něj padl návrh, že si na "tajňačku" zakouříme v pokoji. Dostala jsem do ruky starou obouchanou plechovku od Coca-coly - to byl jako popelník.

Když se rande chýlilo ke konci a už bylo dost hodin, tak mě Lukáš šel vyprovodit na zastávku, že se mnou počká na tramvaj. Stáli jsme v té zimě kousek od sebe schovaní pod stříškou zastávky. V tom si Lukáš vytáhnul z kapsy hadrovej kapesník (no vážně… HADROVEJ!) a utřel si do něj nos. Podíval se na hodinky a prohlásil, že mi to už za chvilku pojede. Začal se ke mně naklánět, že si dáme pusu. Jak se ke mně jeho nos přiblížil, tak jsem si všimla, jak mu na něm sedí výstavní kousek holuba z nosu, který si před tím špatně utřel. Jak mu to mám jako říct? To snad ani nejde ne? Tak jsem se obětovala a tu pusu si nechala dát. Modlila jsem se u toho, aby se holub nerozhodl přistát někde na mě. Když jsem po polibku na rozloučenou otevřela oči, s radostí jsem zjistila, že holub je stále na svém místě a nikam se nepřemístil.

Nasedla jsem na tramvaj, zamávala a už nikdy ho neviděla.

Takhle nevábně začalo mé prokletí holubem.

Dobrou chuť, pokud právě něco jíte :D.

Vaše Sloní pírko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama