Přijdu si jako šlapka - 2. část

9. července 2018 v 16:53 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Po chvilce se začal věnovat pusou mému plnému hrudníku a hlavou šel pořád níž a níž, když měl hlavu v mém klíně, tak už jsem byla v sedmém nebi. Netrvalo to už moc dlouho a……. byla jsem na vrcholu.

Ležela jsem zkroucená na rozloženém gauči a hluboce vydychovala se snahou začít normálně dýchat. Když se mi to podařilo a já si dokázala sednout, napila jsem se piva. Koukala jsem mlčky před sebe, a pak říkám "No… hezký! A co teď?" odpověděl "No to já nevím…", tak říkám "To bych se teď měla podívat já na tebe ne?", usmál se a říká "No… tak nějak jsem si to představoval", dál nebylo co řešit, tak jsem jen řekla "Tak to si, ale musíš něco sundat…". Sundal si nejdřív tričko a pak kalhoty. Přišel ke mně a nádobí měl přesně před mou hlavou. Chytla jsem ho do ruky a dala se do práce, postupně i pusou. Podle zvuků, co vydával se mu to moc líbilo.

Když jsem "práci" skončila, tak si unaveně lehnul vedle mě a přivřel oči. Byl strašně roztomilej, ale nechtěla jsem se na něj dívat moc dlouho, abych zase něco nepodělala. Zeptala jsem se ho, jestli se u něj v bytě kouří. Řekl mi, že si můžu zapálit z okna. Dal mi od sebe jedno cigáro (které si předtím nechal doma) a postavil mě k oknu. "Ty si nedáš?" zeptala jsem se. Jen zakroutil hlavou a unaveně se opřel o linku a chvilkama koukal na mě, jak jen v šatech kouřím z okna, nebo do země. Když jsem si dala poslední potah z cigarety, tak jsme si sedli vedle sebe už oblečení zpátky na gauč. On se napil ze svého piva a navrhnul, že půjdeme na pivo do hospody. Čekala jsem, že budeme pokračovat k onomu TO. Na TO čekám už rok a půl, jako na sMILOVÁNÍ! Ale já jsem srab a nechci to podělat, tak jsem mu nic nerekla, že jo.

Souhlasila jsem tedy s návrhem na pivo a šla se obout. On ještě upravil deku na gauči (už tenkrát si vždy vše rovnal a skládal, tak alespoň to zůstalo stejné), pak odnášel dopité pivo… No on tedy myslel, že ho dopil, ale vylilo se mu toho docela dost na zem. Škodolibě jsem se sama v sobě zasmála na jeho účet. Podlahu ledabyle ušmudlal utěrkou a šel se obout.

Došli jsme na nedalekou zahrádku jedné restaurace a dali si pivo. Berný raději rovnou zaplatil, asi chtěl mít jistotu, že se tam se mnou nebude muset dlouho bavit. Ťukli jsme si půllitr a napili se. On se zase rozvalil jako buran "Tak něco povídej", pobízel mě. Nevěděla jsem moc o čem mluvit, tak se téma nějak samo nasměrovalo na staré společné kamarády a známosti. Z něj pak padali blbosti, jako že si chce najít třeba jen na rok nějakou krásnou "osmnáctku", i když mu všechny připadají hloupý, ale kolegové mu budou závidět. Tak se tam litoval, jak nemůže najít normální babu a jak je svět krutej. A co já sakra?!

Dopili jsme si každý to své jedno pivo a před zahrádkou se rozloučili s tím, že si napíšeme, až budeme jeden, nebo druhý chtít něco "podniknout".

Bylo krásné znovu se s ním líbat a prožívat ty chvíle napětí a vzrušení v posteli (čti "na gauči"). Ale já si teď připadám, že jsem podvedla samu sebe. Jako, když si o sobě nemyslím, že mám větší cenu. On si pískne a já se můžu roztrhnout, abych tam už byla. Vím, že mě jen využívá a mám se na to vykašlat, ale to prostě nejde. Nechám to tak, jak to je a uvidím, kam to celé půjde, jak se to vyvine a co bude dál v našich životech.

Vaše Sloní pírko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 9. července 2018 v 17:17 | Reagovat

Proc myslis, ze by se melo cokoli zmenit, kdyz pro zmenu nic nedelas?

2 slonipirko slonipirko | Web | 13. července 2018 v 2:31 | Reagovat

žádná změna by tu nepomohla. Buď miluješ a nebo ne. On mě evidentně nemiluje, proto nemuzu nic dělat. Hlavně kdyby mě měl opravdu milovat, tak takovou jaka jsem a ne pro změny, co bych udělala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama