Přijdu si jako šlapka - 1. část

9. července 2018 v 16:52 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Otče dejte mi prosím rozhřešení. Já zhřešila. Udělala jsem sama sobě to nejhorší, co jsem mohla - ponížila jsem se.

Je to pár dní, co jsem nastoupila do nové práce, kde mám konečně nějaké postavení a něco znamenám a místo toho abych si budovala sebevědomí a pracovala sama na sobě, tak se ještě dobrovolně ponížím.

Víte, jak jsem psala o tom, že jsem dala Bernýmu poslední sbohem, že na něj kašlu a je konec? Tak to prosím zapomeňte.

Po tom, co jsem se s Berným přes sms rozloučila a zároveň se mu vyznala z lásky k němu, tak mi dva dny na to napsal, jestli nechci být - hádejte co…. Kamarádka s výhodami. Co jiného jsem od něj taky mohla čekat, že jo. No a co jiného taky můžete čekat ode mě… já souhlasila. Nejhorší na tom je, že díky tomu vyznání on ví, co k němu cítím a může si být jistý, že mě má na háku a já mu to ještě svým chováním potvrzuju.

Sešli jsme se 8.7.2018, zase před Florou v 17:00. Už když jsem k němu přicházela, tak se mi podlamovala kolena. A to jsem se na minulé schůzce přesvědčila o tom, že je to buran. Bohužel v něm, ale stále vidím někde hluboko, toho kluka, co jsem ho tak milovala, miluju a milovat budu.

Přicházím k lavičce a už ho z dálky vidím, jak se tam v šedém tričku válí, jak jinak, než jako buran. Já zase přišla v šatech a sedla si vedle něj. Pozdravili jsme se a bylo ticho. To ticho je skoro vždy, když se vidíme, protože já nevím, co říct a on má pocit, že není, co si říct. Po chvilce trapnosti si zapaluju cigáro a zase se mi klepou ruce. Zeptal se mě, jestli bych mu taky jednu nedala, a tak jsme tam vedle sebe skoro mlčky seděli a kouřili cigára. Když jsme dokouřili, tak se ptám "Tak jdeme?" a on "A kam jako?". Odpověď na tuhle otázku byla víc než jasná, tak nevím, co zase zkoušel. Řekla jsem mu "já nevím to je na tobě" a on "Tak jdem".

Dorazili jsme k němu domů. Byt byl velikosti 2+1 a docela velký, ale nikde žádný obraz a žádné osobní věci. V kuchyni, kromě kuchyňské linky a jídelního stolu se židlemi nebylo vůbec nic, dokonce ani ubrus na stole. V obýváku měl sušák na prádlo, žehlící prkno, rozložený gauč (o tom později), skříň, stolek a televizi. Po zdech tam zase nebylo nic. Do ložnice jsem nešla, protože ta byla za dveřmi, za obývákem, tam on ještě před pár měsíci spal se svou bývalou přítelkyní a je mu ještě blbé si tam tahat "cizí" holky (rozumějte mě) - proto ten rozložený gauč.

Seděla jsem na tom gauči a koukala kolem sebe. Berný se mě zeptal, jestli nechci pivo. Dostala jsem Plzeň v plechovce. Sednul si se svým pivem vedle mě a napil se, pak se odsunul po gauči ke zdi a rozvalil se. Bylo mi jasné, co má následovat, ale nejsem ta, co by měla odvahu začít. Chvilku jsme se slovně handrkovali, o to, kdo a jak začne. Už nevím, kdo s tím začal, ale najednou jsem vedle něj ležela nahá bez šatů. Začali jsme se líbat. Najednou jsem cítila, jak jeho ruka sjíždí dolů mezi nohy. Vášnivě jsme se líbali za doprovodu jeho hbité ruky v mém klíně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama