Červenec 2018

Tomáš Klus a já

30. července 2018 v 11:30 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Minulý rok byla mou nejlepší kamarádkou Píťa. Poznala jsem ji přes Ralfa. Ona byla jeho přítelkyní přede mnou. Když jsem se s Ralfem rozešla, tak jsem ji kontaktovala a zjistily jsme, že nám ubližoval úplně stejně a psaly jsme si o tom několik týdnů, než jsme se sešly. Když k setkání došlo trvalo několik hodin a pořád bylo o čem mluvit. Staly se z nás kamarádky, ale bohužel ne na dlouho.

Píťa se tak trochu znala s Tomášem Klusem. Byla jednou ze zakladatelek jeho klubu fanoušků. Když jsem s ní jednou byla na festivalu Mezi Ploty, kde Tomáš koncertoval, tak jsme si ho po jeho koncertě našly, že se s ním chceme vyfotit. Tomáš zahlédl Píťu a hned si vzpomněl, že ji zná a objal ji. Chvilku spolu mluvili, pak se udělala fotka a my šly zase dál. Koukala jsem na to, jako na zjevení, protože do té doby jsem ji o tom slyšela jen mluvit, ale vidět naživo, jak ji tam objal to bylo "něco" :D. Říkala jsem Pítě, že ho chci taky znát, jestli by mě s ním nemohla seznámit (kdo by nechtěl znát Kluse :D). Souhlasila a řekla, že až bude zase možnost, tak nás seznámí. Slib dodržela.

Asi za měsíc jsme šly s Píťou na koncert Tomáše Kluse, který se konal v rámci akce Praha žije hudbou. Bylo to tehdy v Dejvicích a skoro nikdo o tom nevěděl. Bylo tam málo lidí a koncert měl tak komornější atmosféru. Sedělo se na zemi a bylo to prostě super. Ještě, než samotný koncert začal, tak jsme s Píťou na Tomáše čekaly vedle pódia až půjde kolem nás. Nečekaly jsme dlouho a Tomáš skutečně vyšel za zákulisí…

Píťa: Ahoj Tome!
Tomáš: Jé ahoj Píťo! Rád tě vidím.
Píťa: Tohle je moje kamarádka XY. Já vás minule zapomněla představit.
Já: podala jsem mu ruku… Ahoj já jsem XY. Těší mě.
Tomáš: Ahoj XY. Já jsem Tomáš rád tě poznávám… Holky moc se omlouvám, ale musím tady dát rozhovor, tak se uvidíme třeba později.

Tomáš odešel s kameramanem někam za roh. Ztuhla jsem a nemohla mluvit. Píťa se mě zeptala "Co ti je?", koukala na mě vyjeveně. Odpověděla jsem "Můžeme jít někam dál prosím?" a odebrala jsem se směrem mimo lidi, Píťa mě následovala. Došla jsem někam k záchodům a začala skákat "IIIIIIP! ÁÁÁÁÁ!" pištěla jsem. Probudila se ve mně patnáctka zamilovaná do zpěváka. To je on mého srdce šampion! A to jsem tak dva měsíce před touhle událostí skoro nevěděla, kdo to je :D.

Úplně jsem se zbláznila a začala chodit na každý jeho koncert v Praze a okolí. Za pár měsíců jsem ho stihla vidět asi na 10ti koncertech. Skoro po každém koncertě jsem za ním šla pro podpis nebo fotku. Myslím, že už mě musel dostat do podvědomí jako "ten xicht co za mnou po každém koncertě leze".

Asi ¾ roku po seznámení s Klusem jsem se s Píťou pohádala, kvůli jejímu příteli z Ukrajiny, který bral drogy a měl prsty v ilegálních činnostech. Píťa si odmítala připustit, že je to problém a já odmítala přihlížet tomu, jak s ním zkouší brát drogy a je dobrovolně nešťastná. Když jsem se později na jejím blogu dočetla, že jsem chodící mindrák, tak to byla konečná.
Dál jsem chodila na Tomášovi koncerty, jako zamilovaná fanynka sama. Naposledy jsem na něm byla na Mezi Ploty 26.5.2018 den po svých narozeninách. Předešlí den jsem byla na pohovoru do nové práce, z kterého jsem měla dobrý pocit a chtěla jsem si ten hezký týden uzavřít fotkou s Tomášem. Po koncertě jsem na něj čekala až přijde rozdávat podpisy a úsměvy. Vyšel z poza plotu a všichni se začali hrnout k němu, jako by ho chtěli umačkat. Malé děti si nechávali podepsat čepice, mobily, ruce i nohy a já se k němu pořád nemohla dostat. Stála jsem tam už dobrých 40 minut a pořadatelé už začali tlačit, aby to Tomáš ukončil, že potřebují uklidit podium. Už jsem byla na řadě, když mě předběhla jedna *** a udělala si s Tomášem fotku. Připravila jsem foťák na mobilu a už ho mířila na Tomáše: "Ahoj Tome můžu si s tebou udělat fotku?". Tomáš mě pozdravil a říká: "Ahój! No už je málo času a na všechny se nedostane. Neuděláme jednu společnou?", řekla jsem: "Ale já bych ráda měla fotku s tebou jen pro sebe. Jen jednu." A cpala jsem k němu hlavu, abych nás vyfotila. Tomáš se na mě podíval a říká: "A není to sobecké?", ta otázka mě tak zarazila, že mě nenapadla lepší odpověď než: "Možná trochu…?", Tomáš na to reagoval: "Tak to ne. Udělá se jedna společná.", vzdala jsem to a otočila se na patě, že jdu pryč. Tomáš se za mnou otočil a říká: "Nezlob se na mě." Odpověděla jsem "Já se nezlobím.", usmála jsem se a odešla středem. To, že mi v hlavě běžela jedna nadávka za druhou on už neví. To si jako vážně myslel, že tam čekám skoro hodinu na to, abych měla společnou fotku s ním a dalšími asi 15cti lidmi? Ani náhodou! To posral :D! Ta patnáctiletá zamilovaná fanynka je pryč. Tak alespoň už nemusím hnát na každý jeho koncert a ušetřím dost peněz :D.

Jako památku na tohle období mám následující: 3x fotku s Tomášem, 1x fotku s Tomášem a Jiřím Kučerovským, 2x podpis Tomáše, 2x podpis Jirky, 2x objetí od Tomáše, 1x ukradený seznam hraných písniček, co po koncertě ležel na podiu. Myslím, že toho není málo :D. A ano jsem tak trochu šílená, ale to už vám asi došlo :-).

Vaše Sloní pírko

Prokletí holubem 1.

29. července 2018 v 20:00 | Sloní pírko |  Seznamka


Prokletí holubem se mě drželo asi tři schůzky, když mi bylo myslím 20 let. Vzpomenu si bohužel, ale už jen na dva případy. S tím prvním "případem" vás teď seznámím.

Jmenoval se Lukáš. Narazila jsem na něj kde jinde než na seznamce lide.cz. Byl to takovej "stylovej týpek", co nosil oblečení, jako ze staré doby a nosil plstěný klobouk. Pamatuji si, že byla zima, protože jsme se sešli na Petřinách na zastávce tramvaje a dost chumelilo. Lukáš za mnou přišel v dlouhém hnědém kabátu a manšestrových kalhotách. Navrhnul, abychom šli k němu na koleje na pokoj, když je tak hnusně venku. Souhlasila jsem.

Procházeli jsme dlouhou chodbou kolejemi a mě to připadalo, jako nekonečné bludiště s milionem dveří. Vešli jsme k němu na pokoj, kde bydlel ještě s jedním vysokoškolákem, ale ten tam teď naštěstí nebyl. Lukáš mě posadil k němu na postel a já se rozhlédla kolem. Starý nábytek z dob komunismu, rozvrzaná postel a po zdech plakáty kapel, a to vše podtrhoval pach zatuchlé nevětrané místnosti, která měla otevřené okno naposled asi za prezidenta Masaryka, pokud někdy vůbec. V tu samou chvíli si Lukáš sundal klobouk a já viděla ty jeho příšerně mastné urousané vlasy, které nebyly pod kloboukem vidět. Posadil se vedle mě a povídali jsme si. Byl to kuřák stejně, jako já, a tak od něj padl návrh, že si na "tajňačku" zakouříme v pokoji. Dostala jsem do ruky starou obouchanou plechovku od Coca-coly - to byl jako popelník.

Když se rande chýlilo ke konci a už bylo dost hodin, tak mě Lukáš šel vyprovodit na zastávku, že se mnou počká na tramvaj. Stáli jsme v té zimě kousek od sebe schovaní pod stříškou zastávky. V tom si Lukáš vytáhnul z kapsy hadrovej kapesník (no vážně… HADROVEJ!) a utřel si do něj nos. Podíval se na hodinky a prohlásil, že mi to už za chvilku pojede. Začal se ke mně naklánět, že si dáme pusu. Jak se ke mně jeho nos přiblížil, tak jsem si všimla, jak mu na něm sedí výstavní kousek holuba z nosu, který si před tím špatně utřel. Jak mu to mám jako říct? To snad ani nejde ne? Tak jsem se obětovala a tu pusu si nechala dát. Modlila jsem se u toho, aby se holub nerozhodl přistát někde na mě. Když jsem po polibku na rozloučenou otevřela oči, s radostí jsem zjistila, že holub je stále na svém místě a nikam se nepřemístil.

Nasedla jsem na tramvaj, zamávala a už nikdy ho neviděla.

Takhle nevábně začalo mé prokletí holubem.

Dobrou chuť, pokud právě něco jíte :D.

Vaše Sloní pírko

Moc vysoká

27. července 2018 v 19:00 | Sloní pírko |  Seznamka
Další s kým jsem se na lide.cz seznámila je ……. (Franta). František byl hnědovlasý kluk, který byl spíš tiché povahy. Vlastně ani nevím co se mi na něm tenkrát líbilo, ale bylo mi asi 15, tak co. S Frantou jsme domluvili sraz na I. P. Pavlova u KFC (tehdy jsem bydlela u babičky ve Vršovicích / o tom zase jindy).

Na sraz jsem přijela tramvají a na místě jsem stála přesně v domluvenou hodinu. Vyhlížela jsem Frantu, ale ten nikde. Tak si říkám "Dám mu pár minut.", ale ani po 15cti minutách nebylo po Frantovy ani stopy. Tak jsem si vzala telefon a šla mu napsat sms na číslo, které jsme si na chatu vyměnili. Napsala jsem mu "Kde jsi?", on odpověděl "už jsem odjel" a dodal smajlíka s křivou pusou. Dál mi napsal, že tam byl, ale že když mě viděl, tak mu došlo, že jsem o hodně vyšší než on a proto odjel. Prý by to nemělo smysl, když jsem tak vysoká...

Už v té době jsem měřila asi 175 cm, ale i tak mě tam vážně nechá samotnou a ani nepřijde? Úplně tedy nevím, jestli se to dá považovat zrovna za rande, když jsme se nesetkali z očí do očí, ale mám to dnes, jako veselou historku "z natáčení".

Doufám, že vás to alespoň z poloviny pobavilo tak, jak tím dnes já bavím své přátele.

Vaše Sloní pírko.

Nová práce

24. července 2018 v 16:28 | Sloní pírko |  Ze sloního života


30.6.2018 jsem byla poslední den ve své minulé práci. Měla jsem pozici jako Back Office Specialist. Zní to až vznešeně, ale zjednodušeně řečeno šlo o schvalování půjček u nebankovní společnosti. Chodila jsem tam ráda kvůli Luně, ale pak se naše přátelství rozpadlo a nestalo to tam za nic (viz. Všechno zlé je pro něco dobré). Rozhodla jsem se tedy po roce, že je čas na změnu.

Ginger mi dala typ, že u nich ve firmě hledají novou kolegyni na podobnou pozici v administrativě, jako tam dělá ona. Zaslala jsem jim životopis a po pár dnech přišla pozvánka na pohovor.

Na pohovoru se mnou mluvila žena asi kolem čtyřiceti let s přísným výrazem. Součástí pohovoru byla i zkouška v angličtině, na kterou jsem nebyla vůbec připravená. Touhle zkouškou bych nemohla projít ani kdybych chtěla a úplně jsem to podělala. Paní se podívala do mého životopisu a řekla, že je vidět, že mě ta administrativa nebaví, když jsem nikde nevydržela pracovat déle než jeden rok. Měla naprostou pravdu. Uhodila hřebík na hlavičku. Došlo mi, že jestli mám být někdy šťastná po pracovní stránce, tak musím dělat jedině v oboru fotografie. Fotografii jsem vystudovala na střední škole a do dnes mi zůstala koníčkem, který mě nesmírně baví.

Odešla jsem domů s myšlenkou, že si budu hledat práci v oboru fotografie a najdu ji, i kdyby to mělo trvat třeba celý rok. Tam co jsem pracovala jsem to zrovna nemilovala, ale nedá se říct, že bych to tam nesnášela, tak jsem se rozhodla tam zatím zůstat.

Doma jsem zadala na jobs.cz hledání pozice Fotograf. Vykouklo na mě jen pár nabídek z čehož mě jedna zaujala. V inzerátu se psalo, že hledají fotoprodukční do časopisu. Napadlo mě, že na to nemám a nikdy by mě nevzali, ale pro "srandu" jsem tam ten životopis poslala, protože druhý den už končila platnost inzerátu. Světe div se, ale oni mě pozvali na pohovor.

Pohovor se konal 25.5.2018 na moje narozeniny. Vedla ho se mnou tehdy moje budoucí šéfová a paní z HR oddělení. Po několika dotazech k mému životopisu mi řekli, že mi dají malí test. Odvedly mě do 3tího patra vedlejší budovy, než se konal pohovor a posadily mě k počítači. Dostala jsem do ruky dva články, ke kterým jsem měla najít fotografie. Dala jsem si s výběrem záležet a pak jsem svou práci ještě obhájila. Poděkovaly mi a doprovodily mě ke dveřím. Měla jsem z toho dobrý pocit, ale nechtěla jsem se na to moc upínat, protože jsem nerada zklamaná.

Myslím, že to bylo pondělí nebo úterý, to už nevím, kdy mi zazvonil telefon a moje šéfová mi v telefonu oznámila, že si mě vybrali. Měla jsem neskutečnou radost. Tak se to stalo! Necelý měsíc po mém rozhodnutí odejít z práce jsem dostala první šanci pracovat v oboru fotografie.

A tak jsem teď tady a dělám pozici fotoprodukční v poměrně známém časopisu, ale ne žádný bulvár. Zvedlo mi to sebevědomí a jsem šťastná, že už i ten název pozice zní, že něco znamenám a nejsem jen jedna ovečka z provozu firmy. Držte mi tedy palce ať zvládnu zkušební dobu a vydržím tu co nejdéle. Tenhle sen se mi splnil asi až po pěti letech, co si to přeju, ale splnil! Buďte na svá přání trpělivý. Jednou to přijde!

Vaše Fotoprodukční Sloní pírko

Skůtr

23. července 2018 v 20:21 | Sloní pírko |  Seznamka
Jeden z prvních kluků se kterým jsem se seznámila je ……. (fakt si nepamatuju jeho jméno, tak mu budeme říkat třeba Honza). Na Honzu jsem narazila na seznamce Lide.cz, jako s většinou kluků o kterých tu budu psát. Byl to vysoký, tmavovlasý, štíhlí sympaťák. Od začátku se mi na fotkách moc líbil. Po několika dnech psaní, kdy jsme si rozuměli jsme si domluvili schůzku.

Domluvili jsme, jako místo srazu parkoviště u Letenských sadů. Vždy jsem byla oplácaná, tak jsem se to snažila schovat pod dlouhé černé šaty a snažila jsem se hezky namalovat. Když jsem se připravila, tak jsem vyrazila z baráku (bydlela jsem tehdy na Letné) na místo určení. Věděla jsem, že Honza přijede na skůtru, a tak jsem se těšila, že se třeba projedu s ním.

Opřela jsem se o zábradlí a čekala jsem.

Po chvilce už v dálce vidím, jak se mým směrem přibližuje modrý skůtr a na něm postava oblečená v černé s černou helmou na hlavě. Stoupla jsem si a rozešla se k němu. Honza zastavil skůtr a stoupnul si vedle něj. Sundal si helmu. Já začala otevírat pusu na slovo "Ahoj", když si mě honza prohlídl od hlavy k patě. Stačila jsem se jen nadechnout a on si zase nandal helmu, nastartoval stroj a odjel.

Vážně.

Neřekl ani slovo. Jen si mě prohlídnul, odjel a mě tam nechal jen tak stát. A co teď? To bylo jako všechno? To se mu až tak nelíbím?

Svěsila jsem hlavu a odkráčela zase domů po svých. Honza už mi nikdy nenapsal a tak to skončilo. I takový kluci mezi námi jsou. Až budete mít někdy blbý pocit ze špatného rande, tak si vzpomeňte na tenhle článek. Myslím, že taková "schůzka" se jen tak někomu nepoštěstí.

Vaše Sloní pírko

Minulá seznámení

23. července 2018 v 20:03 | Sloní pírko |  Seznamka
Mám několik příběhu z let minulých i z doby přítomné, o které bych se s vámi chtěla podělit. Randit jsem s kluky začala už někdy kolem čtrnáctého roku mého života a za těch deset let randění se stalo opravdu nemálo kuriozit. Sledujete tuhle rubriku a smějte se se mnou. Když nejde o život jde h*vno.

Vaše Sloní pírko

Útěk do Rajské zahrady

23. července 2018 v 16:02 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Byl čtvrtek a já jsem v práci měla docela těžký den. Nedařilo se mi hledat ty správné fotky ke článkům a neustále byl v něčem problém. Padla na mě špatná nálada s tím vším, co se poslední měsíce lepí na mou rodinu a neklid byl tu. Po práci jsem jela domů a kousek od zastávky, kde normálně vystupuju jsem pocítila naprostou paniku. Nechtěla jsem v té tramvaji stát ani za nic a měla jsem pocit, že musím okamžitě utéct. Jako bych musela od něčeho utéct co nejdál. Nevěděla jsem, kam chci utéct, ale věděla jsem, že to musí být teď hned. Ruka se mi snažila drtit železné madlo a noha se chtěla proklepat asi skrz podlahu.

Než tramvaj v zastávce zastavila, tak jsem si v telefonu do sluchátek navolila nejrychlejší písničku, co mě napadla a má co nejvíce bubnů. Dala jsem hlasitost na maximum. Tramvaj zastavila, dveře se otevřeli a já vyběhla ven. Běžela jsem do kopce uličkami Žižkova a snažila se nevnímat nic kolem. Nevěděla jsem, jestli se mi chce křičet, nebo plakat, ale asi vše najednou. Běh byl nejlepší variantou pro tenhle stav. Lidé na mě koukali trochu jako na blázna, když se holka s váhou přes metrák řítí ulicí, jako by jí šlo o život a nemůže skoro dýchat, ale mě to bylo v ten moment jedno.

Upocená a udýchaná jsem doběhla až k Riegrovým sadům. Úzkost byla pryč, a tak jsem se začala vydýchávat. Vešla jsem do parku a po pár krocích jsem si všimla starého muže, jak zavírá bránu do nějaké zahrady. "To je Rajská zahrada!" napadlo mě, když jsem to místo viděla. Nádherná zahrada, kam jsem se už asi před rokem chtěla podívat, ale nenašla jsem čas. Bohužel jsem nestihla otevírací dobu, a právě teď mi jí muž zavírá, ale já už vím, kde je. Můj útěk vedl do Rajské zahrady, proto asi utichl ten neklid ve mně právě tam.

Pokračovala jsem dál cestou po sadech a uklidňovala se tou krásnou přírodou. Fotila jsem krásné útvary, které tvořilo pomalu zapadající slunce přes větve stromů. Prostě nádhera.

Prošla jsem sady až k silnici kudy už jezdí auta. Říkala jsem si, že už je akorát čas jít domů, když mě najednou něco oslepilo. Z boční ulice na mě svítilo zlaté oslňující světlo. Rozhodla jsem se zjistit odkud to jde, tak jsem světlo následovala. Došla jsem k plotu, který odděloval silnici od stráně vedoucí ke kolejím Hlavního nádraží a otevřel se mi neuvěřitelný výhled snad na půlku Prahy. To zlaté světlo byl západ slunce. Byl to jeden z nejhezčích západů slunce, který jsem kdy viděla. Hrozně mi to zvedlo náladu. Jako by mi svět chtěl ukázat, že je stále naděje.

Vytáhla jsem z kapsy telefon a začala mu paměť plnit jedním krásným snímkem za druhým. Pobyla jsem tam dobrou půlhodinku a pak jsem se vydala směrem na metro a jela domů. V metru jsem seděla na sedačce a na všechny se usmívala jako měsíček na hnoji. Je krásné, jak když člověk ztrácí půdu pod nohami, tak není pořád nic ztraceno a stačí maličkost, která vám zpátky vrátí chuť do života.

Vaše Sloní pírko





Všechno zlé je pro něco dobré

17. července 2018 v 17:24 | Sloní pírko |  Ze sloního života
V bývalé práci, kde jsem ještě schvalovala půjčky, jsem potkala kolegyni Lunu. Luna z mého příchodu do práce byla ze začátku nesvá. Už první den mi pohledem dávala najevo svoje "sympatie", asi abych věděla, že z nás kamarádky teda určitě nebudou. Držela jsem si od ní odstup. Asi po měsíci jsem tam jednou přišla a na nohách jsem měla úplně mokré boty, protože ten den pršelo. Nechtěla jsem mít na nohách celý den chladné boty, tak jsem si je pod stolem sundala. V ten den mi přišla od Luny úplně první zpráva na firemním chatu: "Můžeš si ty boty zase obout prosím?!". No asi jsem zasmradila kancelář a nevšimla si toho :D. Když si přidám k téhle zprávě ještě ty její pohledy, tak mám v hlavě jen jedinou otázku "Co je to sakra za píču?" :D.

Na tuhle práci mě zaškolovala Ginger, protože odcházela a já ji tu měla nahradit. Když měla Ginger poslední den, tak nás pak čekala rozlučka, kde byli její nejbližší kolegové a taky já s Lunou. Celý večer jsem se Luně vyhýbala, ale nemůžu říct, že bych se bavila špatně. Vždy bylo s kým mluvit a co pít. Dostala jsem chuť si zatancovat (rozlučka se konala v restauraci spojené s diskotékou), tak jsem šla na parket mezi ostatní kolegy a kolegyně. V kruhu kolegů na parketu stála i Luna, ale už jsem v sobě měla pár (rozumějte opravdu jen dvě) piv, tak jsem ji dokázala úspěšně ignorovat. Jak večer plynul, tak postupně kolegové z kruhu odpadávali, nakonec jsem tam (nečekaně) zůstala jen já s Lunou. Začali hrát písničku It`s my life a na tu se tedy stát nedá. Začaly jsme s Lunou tancovat jako o život a postupně se k nám začali přidávat další i cizí lidé a my tak vlastně roztancovaly celou hospodu. Měly jsme z toho radost, což bylo vidět na našich pohledech, kdy jsme se jedna na druhou usmívaly asi úplně poprvé. Po hodině už z nás pěkně lilo, tak jsme se sebraly a šly SPOLU na cigáro. Daly jsme se do řeči a zjistily jsme, že ta druhá není zase taková kráva :D.

Následovalo několik firemních akcí i večírku a z nás se staly opravdu dobré kamarádky. Říkaly jsme si snad všechno a chodily spolu všude možně i mimo práci na různé akce. Dokonce jsme měly mezi sebou, něco jako svou "řeč" a oslovovaly jsme se slečna Luna a slečna XY a z legrace jsme si ve firmě vykaly, protože si jinak celá firma tykala. Díky ní mě opravdu bavilo do té práce chodit, i když náplň práce tak zábavná nebyla. Byla jsem šťastná, že poprvé v životě mám v práci opravdu kamarádku.

V dubnu 2018 měla mít Luna oslavu narozenin a chtěla tam mít výzdobu, kterou by pro ni někdo udělal jako překvapení. Jednoho únorového večera jsem s Lunou seděla v baru na koktejlu a ona se mi zmínila o svém plánu a o tom, jak jí s tím už pomáhá Ginger a její spolubydlící. Navrhla jsem Luně, že kdyby chtěla, tak jí ráda objednám pár věcí z Aliexpressu na tu oslavu, aby to neměla tak drahé. No, a aniž bych si to plánovala, tak jsem v tom najednou byla taky. Luna mi řekla, že mě zkontaktuje s Ginger (s kterou jsem se do té doby tolik nebavila) a že si to můžeme naplánovat spolu. Mám Lunu ráda a je to moje kamarádka, tak jsem si řekla, že do toho půjdu - chyba.

Jeden večer jsem věnovala tomu, že jsem vyhledávala dekorace na narozeninovou oslavu, pak jsme se s Ginger domluvily, že se sejdeme, abychom to naplánovaly a objednaly. Plán zněl tak, že mi s Ginger objednáme výzdobu a Luna si zajistí prostor. Myslely jsme si, že to Luna udělá v jednom klubu, kde je samostatná místnost, jako salónek, a tak bude dost místa. Objednaly jsme s Ginger asi 35 balonků, frkačky, masky na focení, světýlka, konfety… fakt hodně věcí a vyšlo nás to asi na 600 Kč. Jak jsme to plánovaly, tak nás to začalo bavit a začaly jsme si rozumět. Notovaly jsme si v tom, že nás do toho Luna uvrtala, když jsme vlastně ani jedna sama od sebe nechtěly, ale Luna je kamarádka, tak jí tu radost nemůžeme zkazit. Večer se dost protáhnul i prolil alkoholem, ale já toho dne získala novou kamarádku.

V průběhu března mi začala chodit oznámení do schránky, a tak jsem každou chvilku byla na poště vyzvedávat věci na oslavu a strávila tak kus života ve frontách. Pořád jsem měla na paměti, že je Luna kamarádka a dělám to pro ni.

Jednou jsem v práci měla společnou směnu s Lunou a ta mi řekla, že v tom klubu, kde to původně plánovala, to dělat nechce, protože je možný, že by tam přišel někdo z její minulosti, s kým se nemusí vidět, a tak je potřeba najít nové místo na oslavu. Pronesla jsem tehdy něco ve stylu, že se mi to sice nelíbí, ale smířím se s tím. Tuhle nadsázku Luna nevzala a vzala to dost špatně, protože je to přece JEJÍ oslava, tak jak já můžu mít problém s prostorem?! To, že jsme s Ginger naplánovaly výzdoby do jiných prostor ji vůbec netrápilo, vždyť to je přece naše starost…

Věnovala jsem se tedy další dvě hodiny v práci hledání klubů a salónků, kde by to mohlo být a odpovídalo by to jejím nesplnitelným nárokům, jako dopravní dostupnost, brzká otevírací doba, styl hudby, taneční parket… nebylo toho zas tak málo. Našla jsem asi 5 klubů a Luna si je napsala s tím, že to s ní Ginger oběhá a zjistí se, kde by oslava mohla být. Z vybraných klubů si Luna nakonec nic nevybrala, protože nic nesplňovalo její přesné ideály a představy.

Vzpomněla jsem si ještě tedy na další dva kluby, kde by se mohlo Luně líbit. Hned další víkend jsme se na jeden z nich šly s Lunou podívat. Tentokrát se jí nelíbilo, jakou hudbu tam v soboty večer hrají. Do dalšího klubu se už šla Luna podívat sama, ještě ten den mi psala, jak se jí to líbí a jak je nadšená. Pak mi automaticky napsala datum, kdy to bude a ať to tam jdu teda zarezervovat. Vyvalila jsem oči na chat v telefonu "Já?", tázala jsem se v odpovědi. Luna se jala vysvětlení, že mám klub přece zastávku pod barákem, tak proč bych to jako nemohla rezervovat já! Ani se nenamáhala se slovem prosím, nebo s myšlenkou, že mám taky jiné plány, než jí to tam jít zarezervovat (věnovala jsem už několik hodin svého času objednáváním věcí, chozením na poštu a hledáním klubu, ale to bylo asi málo). Ač docela nerada, tak jsem s tím zase souhlasila a napsala jsem Luně, že to v pondělí půjdu rezervovat.
O víkendu jsem byla u rodičů na návštěvě a úplně jsem to vypustila z hlavy.

V pondělí ráno jsem přišla do práce, kde už za stolem seděla Luna. "Dobrý den, slečno Luno", místo obvyklé odpovědi, Luna jen nadzvedla hlavu a prohodila ledabylé "Čáu". Už mi bylo jasné, že je zle. Luna se zeptala, jestli jsem ten klub zarezervovala, odpověděla jsem, že jsem zapomněla, ale že se tam zastavím, jak odjedu z práce domů. Luna řekla, že to není potřeba a koukala někam pod stůl. Zeptala jsem se: "Takže oslava nebude?", odpověděla: "Ne zrušila jsem to.", a podívala se naštvaně na mě. Jako důvod z ní vypadlo, že se jí nelíbil můj přístup a nemá z toho dobrý pocit, tak raději celou oslavu asi pro 15 lidí zrušila a nic nebude. Takže celé to plánování, můj čas i snahu a čas Ginger poslala do kytek kvůli špatnému pocitu? Tohle kamarádka nedělá.

Od Ginger jsem se později dozvěděla, že jí Luna psala ještě o víkendu s tím, že to asi zruší, ale mě to řekla až v pondělí ráno. Proč?
V pátek večer je ještě v pohodě a píše, jak se na to těší a pak konec. Ginger byla na Lunu naštvaná snad víc než já a napsala jí, že si myslí, že se zachovala hloupě a sobecky. Takovou ránu na své ego Luna nerozdýchala a přestala se s Ginger úplně bavit, a to spolu byly dobré kamarádky mnohem déle,než Luna se mnou.

Vztah mezi mnou a Lunou se ten týden úplně otočil. Zmizela naše společná "řeč" i přezdívky. Z kamarádky mě sesadila zpátky na kolegyni a byla jsem dobrá jen, když potřebovala, něco k ovládání tiskárny. Na mé "místo" pasovala naši kolegyni, kterou přezdívám, jako slečnu Hororovou pro její neustálé změny nálad a nesnesitelnou povahu. Když si Luna myslí, že ztratit dvě kamarádky a nahradit je nevyrovnanou a nesnesitelnou třicátnicí je výhra, tak jí to přejme.

Já před nedávnem přestoupila do nové práce a od té doby s Lunou nejsem vůbec v kontaktu a paradoxně mi vůbec nechybí. Tohle se, ale nedá říct o mě a o Ginger. Díky této události jsem získala dobrou kamarádku, s kterou se vidíme alespoň jednou do měsíce a ještě si "nadáváme", že je to málo. Myslím, že kdyby Luna nechtěla, abych s Ginger udělala tu oslavu, tak by jsme se nikdy nezačaly tak bavit. Je pravda, že všechno zlé je pro něco dobré :).

Vaše Sloní pírko

Pátek 13-tého

14. července 2018 v 20:55 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Mám zážitek, o který se s vámi chci podělit, protože na to asi budu dlouho pamatovat. Byl pátek 13tého a já se děsila co hrozného se stane. Celý den jsem se bála co pokazím v práci, ale tam se až na menší stres nic hrozného nedělo. Když jsem měla chvilku času, tak jsem vyšla z kanceláře na balkon, že si dám cigaretu. V momentě, kdy se vracím k pracovnímu stolu jsem si všimla, že mi svítí telefon. Podívala jsem se na displej a tam zmeškaný hovor a sms od táty: Irma zemřela. Hned jsem mu volala zpátky a ta hrozná zpráva se potvrdila. Moje milovaná babička Irma opravdu zemřela. Byla jsem z toho špatná. Neměla jsem už na nic náladu a tak jsem rovnou z práce jela domů.

Večer jsem se ničila myšlenkami na to, co jsem se před pár hodinami dozvěděla. Došlo mi, že nechci být sama doma a utápět se v těch myšlenkách celý večer. Napsala jsem kamarádovi se střední školy, Burdymu. Napsala jsem mu co se mi v ten den stalo a že bych si ráda něčím spravila náladu. Byl milejší než jak ho znám a řekl, že sedne do auta a přijede za mnou a že se půjdeme někam projít. Navrhla jsem procházku po pražské Hanspaulce, kde se natáčel jeden můj oblíbený český film pro puberťáky :D.

Přijela jsem asi ve 22:45 na Bořislavku a šla ještě vybrat nějaké peníze. Burda mě zahlédl a přišel kde mě zezadu. Hrozně mě vyděsil :D. Vydali jsme se na cestu uličkami nahoru na Hanspaulku. Byla jsem nadšená, protože to tam vypadá jako na vesnici a vůbec si nepřijdete jako v Praze. Došli jsme k místu, kde podle filmu má být soukromý hudební klub, nebo spíš takovej pajz. Podle mapy jsme byli správně, ale nikde žádní lidé, ani zvuk a ani žádná cedule. Tak jsme hledání vzdali a sedli si na osamocenou lavičku k dětskému hřišti, co je naproti. Burda zaklonil hlavu a začal hledat útvary ve hvězdách. Povídali jsme si o všem možném, ale přestalo nás bavit tam jen sedět. Já si vzpomněla, že jsem tam kdysi byla na jedné lavičce s krásným výhledem na Prahu a chtěla bych ji najít. Burda si vzal do ruky mapu v mobilu a našli jsme, kde zhruba lavička je a vydali jsme se ji hledat.

Cestou jsme asi někde špatně odbočili v tom množství uliček a bloudili jsme. Dobloudili jsme ke krásnému parčíku, kde byl taky krásný výhled na Prahu, nikde ani živáčka a hlavně neuvěřitelné ticho. Sedli jsme si na lavičku a zase si chvíli povídali. Když bylo chvilku ticho, tak jsem si vzpomněla, že jsem si sebou vzala deku a ráda bych si lehla na trávu a koukala jen tak na nebe. Burdovi to přišlo jako dobrý nápad a tak jsme si deku rozložili. Deka byla jen pro jednoho a tak si Burda lehnul na půlku a řekl ať se klidně natisknu. Lehla jsem si vedle něj a přitiskla se. On mi položil ruku na břicho. To se mi nelíbilo a tak jsem mu ruku chtěla dát pryč a u toho jsem pocítila, jako by mě za tu ruku chtěl chytit. Tomu jsem se vyhla a dala mu ruku na jeho břicho. "Víš kam si mi tu ruku položila?" zeptal se Burda a začal se smát. Ruku jsem mu dala mezi nohy :D. Dál jsme jen leželi na dece a koukali na nebe plné hvězd. Bylo to krásné. Takový ten okamžik, kdy je vám jedno minulost i budoucnost, nic neřešíte a užíváte si přítomnosti a toho, že teď a tady vám nic nechybí.

Asi po hodině se Burda podíval na hodinky a zjistil, že už je jedna ráno. Byl tu autem a začínal být unavený a bál se, aby neusnul za volantem, tak jsme si řekli, že už půjdeme. Sedla jsem si a chvilku se rozkoukávala a vracela se do reality. Dokázala bych tam tak ležet snad do východu slunce jak mi bylo fajn. Složili jsme deku a vydali se směrem na tramvaj. Po cestě se mi začalo chtít na záchod, tak jsem odběhla do křoví, že si odskočím. Jenže jsem si u toho přidřepla šaty a počůrala si je :D. Přísahám, že jsem nic nepila, ale na tyhle situace jsem já přímo expert. Naštěstí si Burda ničeho nevšimnul. Jak jsme šli dál, tak jsem uslyšela divný zvuk, co se přibližuje, tak jsem se otočila a spatřila hrozně rychle jedoucího cyklistu. Lekla jsem se chytila Burdu za ruku a strhla ho k sobě :D. Zasmál se a řekl, že se nemusím bát, že je tam se mnou.

Přišli jsme na tramvajovou zastávku a já si našla spojení domů. Za chvilku mi jela tramvaj, tak jsme se na rozloučenou objali a já ještě poděkovala za opravdu krásný večer. Ještě jsem zamávala a cesty se nám rozešli, každému jiným směrem.
Tenhle večer jsem si vážně neskutečně užila. Víc takových večerů prosím. :)

Vaše Sloní pírko

Postavy

14. července 2018 v 20:18 | Sloní pírko |  Kdo je kdo
Napíši vám sem přehled postav, aby jste se lépe orientovali v mích článcích a věděli kdo je kdo.

Heif - kamarádka s kterou se známe od miminek. Trávily jsme spolu jako děti každé prázdniny na chatách našich babiček, které se taky kamarádily. Už dávno nejsme děti, ale přátelství nám zůstalo i přes to, že má teď Heif manžela a malou dcerku a žije úplně jinak než já.

Cleo - bývalá kamarádka s kterou jsem se poznala na základní škole, když jsme spolu chodily na kroužek atletiky. Cleo je krásná, ale docela hloupá, to ale našemu kamarádství neublížilo. S Cleo jsem začala bydlet, co jsem se rozešla s Ralfem. Ukázalo se, že je to bordelářka zlodějka a vodila si do bytu kluky na jednu noc, proto naše kamarádství skončilo. Na oslavě jejích narozenin jsem se v květnu 2015 poznala s Ralfem, který je jejím kamarádem.

Vzdušňák - tak toho znám přes Heif. Chvilku jsme spolu zkoušeli chodit v březnu 2015, ale ukázalo se, že nám to líp půjde jako kamarádům. Od té doby jsme kamarádi, co se spolu občas líbají.. viz článek Definice

Ralf- to je můj ex. Nejhorší člověk, kterého jsem kdy v životě potkala - viz Sebeláska se netoleruje. Tyran a psychopat v jednom. Kamarád Cleo.

Berný - láska, která se kolem mě začala motat v roce 2010 a ještě nepřešla, i když už spolu 5 let nejsme. Ta láska, ale přetrvává jen u mě. Berný se mi vždy ozve jen, když chce sex. Já jsem bohužel tak pitomá, že vždy jdu. O něm a o tom, jak jsem naivní a vše kazím se můžete dočíst v několika kapitolách v rubrice Ze sloního života.

Hora - kamarád s výhodami, kterého jsem měla v roce 2013 po rozchodu s Berným. S Horou už moc v kontaktu nejsme, ale jsem ráda za to co jsem s ním mohla prožít - viz Jak vzniklo Sloní pírko.

Ginger - bývalá kolegyně z práce, kde jsem schvalovala půjčky. Poznaly jsme se v létě 2017, kde mě v nové práci zaškolovala na svou pozici. Kamarádit jsme se začaly, když jsme plánovaly narozeninovou oslavu pro naši kolegyni.

Burda - známe se ze střední školy, kde byl o pár ročníků výš na jiněm oboru, ale výdat jsme se začaly až v roce 2018. Do té doby jsme si jen často psali.

Luna - bývalá kolegyně a kamarádka v letech 2017/2018. Rok přátelství a spolupráce skončil po plánování narozeninové oslavy. Proč? To se dočtete v článku - Všechno zlé je pro něco dobré.

Píťa - bývalá mého bývalého. Moje nejlepší kamarádka pro rok 2017. Dnes je to bývalá kamarádka, která si o mě myslí to nejhorší, protože jsem ji nepodpořila v jejím vztahu k mafiánskému ukrajinci.

Apple - Je můj nejepší gay kamarád, kterého jsem poznala na přípravě oslavy naší společné kamarádky, které jsme se společně vysmáli :D. Bylo to asi v roce 2009 odhadem. Už se prostě známe sto let. Myslím, že o něm budu psát celkem často. Apple je gay, který o sobě říká, že je úžasný, a že by nejraději některé buzny nakopal do prdele. Já si myslím, že Apple má tak velké ego, že ho jednou to ego samo vytrčí z okna :D. Má se rád a to že je gay rozhodně neskrývá a nestydí se za to :)

Ježíšek - Tramp, podivín, originál. Ježíšek je prostě nenahraditelný úžasný tvor. Je to bývalý přítel mé spolužačky za střední školy. S Ježíškem se moc často nevidíme, ale když už k tomu dojde, tak to stojí za to.

Kloubek - kamarád s výhodami s kterým jsem "chodila" v roce 2014, abych se dostala z deprese, kterou jsem pořád měla po rozchod s Berným.

Šába - není to žába a ani není moc šáhlá :D. Šába chodila na střední s mojí bývalou spolužačkou za základní školy, no a přes ni se vlastně známe. Viděly jsme se častěji a častěji a nějak se z nás v průběhu času staly kamarádky. Šába má super život, má fajn rodiče, nemusí platit nájem, dostala auto a pracuje pro svého perfektního přítele, ale jednu chybu ta její pohádka má. Šáby rodina se hlásí k jednomu náboženství, které u nás není moc popullární a má podle mě spoustu hloupých a striktních pravidel, které znepříjemňují život. Navzdory tomu by to do Šáby na první dojem nikdo neřekl a je to vážně skvělí člověk.

Osvícení

12. července 2018 v 15:32 | Sloní pírko |  Ze sloního života
S Berným jsme si od posledního setkání vyměnili jen pár sms, jinak jsme se neviděli. Bohužel (bohu dík) na mě ve středu odpoledne přišla slabá chvilka a přesně se dalo čekat, co následovalo. Já (blbec) jsem mu napsala zprávu s dotazem, jestli bych u něj ještě někdy měla šanci být něco víc. Jeho odpověď se taky dala čekat…

On:

Nenapsal zase vůbec nic, tak jak je u něj zvykem. Kdybych bývala napsala něco o sexu, tak mám do dvou minut 3 zprávy. Nechala jsem to být. Večer jsem se sešla s kamarádkou (bývalá kolegyně z práce) Ginger. Šly jsme do mé oblíbené kuřácké (pšššt) hospody a daly si pivo. Dlouho jsme se neviděly, takže řeč opravdu nestála. Ginger se mi nejdřív svěřila s tím co trápí ji a když jsme její trable podrobně rozebraly, zanadávaly a postěžovaly si, tak se svěřování problémů obrátilo na mě.

Zasvětila jsem ji do všeho, co se poslední měsíce děje ve spojení mě a Bernýho. Hrozně se zlobila, že něco takového dělám, že na něj mám zapomenout a věnovat se sama sobě. "Podívej, vždyť to nikam nevede a trvá to už 5 let! To snad už musíš vidět sama, že to nemá cenu a jen si s tebou Berný hraje a využívá tě. Říkala jsi, že je z něj teď buran ne? Kdybys ho neznala a šla s ním teď na první rande, ozvala by ses mu znovu?" dokončila otázkou svou promluvu Ginger. Sklopila jsem hlavu a po krátkém zamyšlení mi to došlo… "NE! Takového chlapa nechci!" odpověděla jsem. Vždyť Ginger má pravdu. Já se v něm pořád snažím najít toho kluka, ten zdroj štěstí, co jsem měla před několika lety, ale to už je dávno pryč a musím ho přestat hledat. Marně to v něm hledám 5 let a bez úspěchu. Můj Berný je navždy pryč a je čas se s tím srovnat. Hned, jak mi tohle došlo, tak jsem si vzala telefon a jeho číslo zablokovala.

V Ginger, ale ještě běhaly myšlenky na to, jak mi ubližuje a rodil se jí v hlavě plán. "Jak se jmenuje celým jménem?", zeptala se mě, "Jmenuje se Berný XY." odpověděla jsem. Ginger vyťukala jeho jméno do vyhledávače na Facebooku, "Je to on?", zeptala se mě, "Jo to je on.", valila jsem na ni oči, co to chce jako dělat. "Chci mu napsat svůj názor do zprávy", řekla rudá Ginger plná vzteku. Řekla jsem jí ať mu napíše, co chce, že už je to asi stejně jedno, protože já už to podělala před lety, když se se mnou tenkrát rozešel.

Ginger si otevřela okno zprávy a začala vztekle bouchat prsty do mobilu. Trvalo to asi 10 minut, pak na mě obrátila rozsvícenej displej, "Můžu mu to poslat?" zeptala se. Psala tam o tom, jak nechápe, jak tak báječná holka, jako já může mít ráda tolik let takového blba a že si to on nezaslouží. Ke konci zprávy ještě psala, že nechce, aby jí trápil kámošku a že má jít do piče :D. Zprávu jsem odsouhlasila a Ginger to poslala.

Doufám, že až si to přečte, tak už se nikdy neozve a já budu mít klid. Jestli mu někdy v budoucnu ve slabé chvilce napíšu, tak snad už nikdy neodepíše.

Berný, ty z minulosti, odpočívej v pokoji. Berný, ty z přítomnosti, už mě nech žít.

Vaše Sloní pírko

Přijdu si jako šlapka - 2. část

9. července 2018 v 16:53 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Po chvilce se začal věnovat pusou mému plnému hrudníku a hlavou šel pořád níž a níž, když měl hlavu v mém klíně, tak už jsem byla v sedmém nebi. Netrvalo to už moc dlouho a……. byla jsem na vrcholu.

Ležela jsem zkroucená na rozloženém gauči a hluboce vydychovala se snahou začít normálně dýchat. Když se mi to podařilo a já si dokázala sednout, napila jsem se piva. Koukala jsem mlčky před sebe, a pak říkám "No… hezký! A co teď?" odpověděl "No to já nevím…", tak říkám "To bych se teď měla podívat já na tebe ne?", usmál se a říká "No… tak nějak jsem si to představoval", dál nebylo co řešit, tak jsem jen řekla "Tak to si, ale musíš něco sundat…". Sundal si nejdřív tričko a pak kalhoty. Přišel ke mně a nádobí měl přesně před mou hlavou. Chytla jsem ho do ruky a dala se do práce, postupně i pusou. Podle zvuků, co vydával se mu to moc líbilo.

Když jsem "práci" skončila, tak si unaveně lehnul vedle mě a přivřel oči. Byl strašně roztomilej, ale nechtěla jsem se na něj dívat moc dlouho, abych zase něco nepodělala. Zeptala jsem se ho, jestli se u něj v bytě kouří. Řekl mi, že si můžu zapálit z okna. Dal mi od sebe jedno cigáro (které si předtím nechal doma) a postavil mě k oknu. "Ty si nedáš?" zeptala jsem se. Jen zakroutil hlavou a unaveně se opřel o linku a chvilkama koukal na mě, jak jen v šatech kouřím z okna, nebo do země. Když jsem si dala poslední potah z cigarety, tak jsme si sedli vedle sebe už oblečení zpátky na gauč. On se napil ze svého piva a navrhnul, že půjdeme na pivo do hospody. Čekala jsem, že budeme pokračovat k onomu TO. Na TO čekám už rok a půl, jako na sMILOVÁNÍ! Ale já jsem srab a nechci to podělat, tak jsem mu nic nerekla, že jo.

Souhlasila jsem tedy s návrhem na pivo a šla se obout. On ještě upravil deku na gauči (už tenkrát si vždy vše rovnal a skládal, tak alespoň to zůstalo stejné), pak odnášel dopité pivo… No on tedy myslel, že ho dopil, ale vylilo se mu toho docela dost na zem. Škodolibě jsem se sama v sobě zasmála na jeho účet. Podlahu ledabyle ušmudlal utěrkou a šel se obout.

Došli jsme na nedalekou zahrádku jedné restaurace a dali si pivo. Berný raději rovnou zaplatil, asi chtěl mít jistotu, že se tam se mnou nebude muset dlouho bavit. Ťukli jsme si půllitr a napili se. On se zase rozvalil jako buran "Tak něco povídej", pobízel mě. Nevěděla jsem moc o čem mluvit, tak se téma nějak samo nasměrovalo na staré společné kamarády a známosti. Z něj pak padali blbosti, jako že si chce najít třeba jen na rok nějakou krásnou "osmnáctku", i když mu všechny připadají hloupý, ale kolegové mu budou závidět. Tak se tam litoval, jak nemůže najít normální babu a jak je svět krutej. A co já sakra?!

Dopili jsme si každý to své jedno pivo a před zahrádkou se rozloučili s tím, že si napíšeme, až budeme jeden, nebo druhý chtít něco "podniknout".

Bylo krásné znovu se s ním líbat a prožívat ty chvíle napětí a vzrušení v posteli (čti "na gauči"). Ale já si teď připadám, že jsem podvedla samu sebe. Jako, když si o sobě nemyslím, že mám větší cenu. On si pískne a já se můžu roztrhnout, abych tam už byla. Vím, že mě jen využívá a mám se na to vykašlat, ale to prostě nejde. Nechám to tak, jak to je a uvidím, kam to celé půjde, jak se to vyvine a co bude dál v našich životech.

Vaše Sloní pírko

Přijdu si jako šlapka - 1. část

9. července 2018 v 16:52 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Otče dejte mi prosím rozhřešení. Já zhřešila. Udělala jsem sama sobě to nejhorší, co jsem mohla - ponížila jsem se.

Je to pár dní, co jsem nastoupila do nové práce, kde mám konečně nějaké postavení a něco znamenám a místo toho abych si budovala sebevědomí a pracovala sama na sobě, tak se ještě dobrovolně ponížím.

Víte, jak jsem psala o tom, že jsem dala Bernýmu poslední sbohem, že na něj kašlu a je konec? Tak to prosím zapomeňte.

Po tom, co jsem se s Berným přes sms rozloučila a zároveň se mu vyznala z lásky k němu, tak mi dva dny na to napsal, jestli nechci být - hádejte co…. Kamarádka s výhodami. Co jiného jsem od něj taky mohla čekat, že jo. No a co jiného taky můžete čekat ode mě… já souhlasila. Nejhorší na tom je, že díky tomu vyznání on ví, co k němu cítím a může si být jistý, že mě má na háku a já mu to ještě svým chováním potvrzuju.

Sešli jsme se 8.7.2018, zase před Florou v 17:00. Už když jsem k němu přicházela, tak se mi podlamovala kolena. A to jsem se na minulé schůzce přesvědčila o tom, že je to buran. Bohužel v něm, ale stále vidím někde hluboko, toho kluka, co jsem ho tak milovala, miluju a milovat budu.

Přicházím k lavičce a už ho z dálky vidím, jak se tam v šedém tričku válí, jak jinak, než jako buran. Já zase přišla v šatech a sedla si vedle něj. Pozdravili jsme se a bylo ticho. To ticho je skoro vždy, když se vidíme, protože já nevím, co říct a on má pocit, že není, co si říct. Po chvilce trapnosti si zapaluju cigáro a zase se mi klepou ruce. Zeptal se mě, jestli bych mu taky jednu nedala, a tak jsme tam vedle sebe skoro mlčky seděli a kouřili cigára. Když jsme dokouřili, tak se ptám "Tak jdeme?" a on "A kam jako?". Odpověď na tuhle otázku byla víc než jasná, tak nevím, co zase zkoušel. Řekla jsem mu "já nevím to je na tobě" a on "Tak jdem".

Dorazili jsme k němu domů. Byt byl velikosti 2+1 a docela velký, ale nikde žádný obraz a žádné osobní věci. V kuchyni, kromě kuchyňské linky a jídelního stolu se židlemi nebylo vůbec nic, dokonce ani ubrus na stole. V obýváku měl sušák na prádlo, žehlící prkno, rozložený gauč (o tom později), skříň, stolek a televizi. Po zdech tam zase nebylo nic. Do ložnice jsem nešla, protože ta byla za dveřmi, za obývákem, tam on ještě před pár měsíci spal se svou bývalou přítelkyní a je mu ještě blbé si tam tahat "cizí" holky (rozumějte mě) - proto ten rozložený gauč.

Seděla jsem na tom gauči a koukala kolem sebe. Berný se mě zeptal, jestli nechci pivo. Dostala jsem Plzeň v plechovce. Sednul si se svým pivem vedle mě a napil se, pak se odsunul po gauči ke zdi a rozvalil se. Bylo mi jasné, co má následovat, ale nejsem ta, co by měla odvahu začít. Chvilku jsme se slovně handrkovali, o to, kdo a jak začne. Už nevím, kdo s tím začal, ale najednou jsem vedle něj ležela nahá bez šatů. Začali jsme se líbat. Najednou jsem cítila, jak jeho ruka sjíždí dolů mezi nohy. Vášnivě jsme se líbali za doprovodu jeho hbité ruky v mém klíně.