Ozval se Berný

23. května 2018 v 14:48 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Ozval se Berný..

17.5. 2018 se stalo nemožné. Berný si mě odblokoval na Facebooku a požádal mě o "přátelství". Chci se tu s vámi dělit o to co se děje a asi ještě bude dít. Uděláme z toho takový live článek.

Když jsem se probudila v 1 hodinu ráno 18.5. 2018 zjistila jsem, že mám od Bernýho žádost o přidání do přátel. Nejdřív jsem vůbec nechápala, co se stalo, musela jsem sama sebe štípnout, jestli se mi to nezdá a jsem opravdu vzhůru. Začaly se mi klepat ruce, potit dlaně a srdce mi chtělo vyskočit ven z hrudi. Šla jsem si na pavlači před byt zapálit cigaretu, abych to mohla nějak rozdýchat. To se mi nepodařilo, takže když jsem se vrátila do postele, tak jsem se jen dvě hodiny převalovala. Během toho převalování jsem tu jeho žádost potvrdila, pak jsem jako zázrakem usnula. Měla jsem docela ošklivé noční můry a ráno jsem se probudila v úplně propocené posteli.

Asi 3 dny jsem čekala, jestli se mi Berný nějak dál ozve, abych vlastně věděla, co tím sleduje a o co mu jde. Během těch 3 dnů jsem zvládla udělat poplach asi u pěti kamarádek, abych na tuhle situaci měla nějaké poradce a taky vrby co mě vyslechnou a pomůžou mi, protože pro mě od našeho rozchodu je tohle téma nás dvou hodně citlivá záležitost, ale naštěstí mám kamarády, co pro mě v tomhle mají pochopení.

Než budu vyprávět dál, tak vám k tomu musím říct pár informací. Berný mě má zablokovanou na zprávy na Facebooku, takže já můžu vidět jen jeho profil, ale napsat mu na chat nemůžu ani řádku. Dál se situace má tak, že je Berný už 4 roky zadaný se svou přítelkyní, se kterou i společně bydlí pár ulic od našeho baráku. V roce 2016 jsme se s Berným jednou sešli a trochu se to vymklo kontrole, takže byl vlastně Berný své přítelkyni se mnou nevěrný, ale o tom třeba jindy. Po téhle události si mě na Facebooku zablokoval a od té doby jsme vlastně bez kontaktu. Takhle ve zkratce ať víte jak se situace momentálně má.

22.5. 2018 si Berný přidal na svůj profil fotku, kde stojí s partou kamarádů před hospodou, kde pracuje jako výčepní. Na fotku jsem mu dala "lajk" a čekala jsem, jestli se něco změní. Berný mě na Facebooku "šťouchnul" ještě ten den večer. Tak jsem mu to, taky oplatila "šťouchnutím", pak on mě a já zas jemu.

Od té doby je klid a neděje se nic. Pořád jsem zablokovaná na chatu, abych mu nemohla psát, a stále od něj nemám žádné vyjádření "co tím chtěl básník říci". V pátek 25.5. mám narozeniny a docela mě zajímá, jestli mi Berný popřeje, nebo ne. Zatím se držím zpátky a nechávám to na něm.


Jsou to nejspíš blbosti, ale prévě takové blbosti tvoří svět kolem nás. Já pořád někde v podvědomí věřím tomu, že patříme k sobě a doufám, že to někde hluboko v sobě ví i on. Třeba se nezmění nic a třeba se změní všechno, ale mám pocit, že to něco znamená. Tak sledujte dál tenhle náš příběh a držte mi palce.

Příběh pokračuje

25.5.2018 jsem měla narozeniny, myslíte, že mi popřál? Ani náhodou :D. Ale den po narozeninách zase přibylo několik "lajků" u fotek a zase šťouchnutí. Jinak pořád nenapsal ani jedinou větu k tomu co tím vším sleduje. Zatím jsem se držela jeho strategie, takže "lajky" k fotkám a šťouchání. Nevydržela jsem to dlouho.

28.5. 2018 kolem 21:00 jsem mu poslala sms. To jsem asi neměla dělat. V té sms stálo "Ahoj rada bych vedela co za tim stouchanim je.. nechces mi to spis napsat? Cislo predpokladam znas a jestli ne tak ted uz jo. 😊 A."


29.5. 12:30 stále čekám na odpověď, které se asi nedočkám (jak je jeho oblíbeným zvykem). Stále nevím, jestli si se mnou jen hraje, nebo co vlastně chce. Rozhodla jsem, že život je moc krátký na to, abych se bála ho oslovit, nebo se bála čehokoliv, takže jsem rozhodnutá, že buď dnes, nebo zítra za ním zajdu do té hospody, kde dělá a jednoduše se ho zeptám a jednou provždy to vyřeším. Pokud něco chce, tak musí říct co. Pokud se jen dobře bavil, tak stačilo, protože já se nebavila ani trochu a v takovém případě náš kontakt úplně utnu. Asi mi z toho nebude nejlíp, ale pokud on o mě opravdu nemá ani trochu zájem, tak je to asi lepší než se pořád držet falešné naděje. Obléknu si to nejlepší, co mám, hezky se namaluju a půjdu bojovat. Ne za něj ale za sebe, nebo spíš PRO SEBE.

Jak to celé dopadlo?

29.5. 2018 druhá část
Tak jsem si oblékla tričko s tím největším výstřihem (to on rád), co jsem našla, namalovala se, dala si cigaretu na uklidnění a vyrazila jsem na cestu. Nastoupila jsem do tramvaje a sedla si na první volné místo. Nemohla jsem dýchat, mluvit, hýbat se a dokonce mě vyčerpávalo i samotné bytí (o srdci co bilo mimo můj hrudník ani nemluvím). Snažila jsem se poslouchat alespoň písničky co mi obvykle navozují pocit sebevědomí - marně. Vystoupila jsem na zastávce a s vidinou ještě kusu cesty k té hospodě, jsem vyrazila vstříc novým informacím, co jsem se chtěla dozvědět. Po pár krocích mi došlo, že jsem skoro celý den nepila a mám takovou žízeň, že se mi přilepil jazyk na patro a nejsem schopná mluvit. Zastavila jsem se tedy ještě v krámě pro vodu, kterou jsem těma třesoucíma rukama málem ani neotevřela. Už chybí jen pár kroků, tak ještě jedno cigáro.

Nejdřív jsem hospodu dvakrát nenápadně (jako bagr v koupelně) obešla, nikde jsem ho nemohla najít. Tak jsem vešla dovnitř a ptám se barmana "Dobrý den, bude tady dnes Berný?", odpověď mě překvapila, ale i potěšila zároveň "Berný? Hmmm, ten tu bude až v pátek.", tak jsem poděkovala a odešla. Ta úleva, co ze mě v ten okamžik spadla musela být slyšet na kilometry daleko. Sice jsem se nedozvěděla co jsem potřebovala, ale spadl ze mě ten strach a nervozita z toho, že bych ho měla jen vidět.

Zavolala jsem všem kamarádkám a "vrbám", které jsem do toho vyprávěním uvrtala, abych jim řekla jak si momentálně stojím. Po všech těch hovorech mi došlo, že pořád nevím, jak na tom jsem a nemůžu jít dál z mrtvého bodu.

Zavolám mu.

Tůt...tůt...tůt…volaný účastník… Jasně, že mi to nezvedne. A co jsem vlastně čekala? Tak jsem poslala sms, na kterou jsem myslela, že neodpoví.

Já: Muzu s tebou chvilku mluvit? Je to dulezite.
On: O co jde?
Já: Nasel by jsi na me cas na jedno pivo abych ti mohla neco rict? Nic po tobe nechci. Chci si jen udelat jasno.
On: A co mi chces rict?
Já: Potrebuju jit v zivote dal a s tim co delas na tom fb to neni zrovna jednoduche. Chtela jsem vedet co tim naznacujes nebo jestli si jen hrajes a podle toho se zaridit. Rekni mi tedy prosim o co ti jde? Radeji bych to ale od tebe slysela osobne.
On: Neber to vazne, dekuji, a promin
Já: Ok pojdme tedy udelat tlustou caru. Nemam problem te mit v pratelich ale uz zadne stouchani ani nic podobneho a ja te taky uz kontaktovat nebudu. Ok?
On: Ok, souhlas
Já: Diky at se ti dari


Tak jednoduché to bylo. Já si v hlavě tvořila už svatební slib a on si zatím jen hrál. Možná nás teď nic nového spolu nečeká, ale někde v koutku srdce si stejně myslím, že nám ten osud cesty spolu znovu zamotá. Žádné zamilované drama teď nebude, ale až se bude zase něco dít, tak věřte, že mi zase přeskočí a já budu znovu plánovat svatbu :D, ale hlavně Vám sem o tom napíšu!

Vaše Sloní pírko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama