Duben 2018

Jak vzniklo Sloní pírko?

7. dubna 2018 v 13:44 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Jak vzniklo Sloní pírko?

Psal se rok 2013, to je rok, kdy jsme se rozešli s mou velkou první láskou a já hledala něco nebo spíš někoho, kdo mi pomůže vyplnit tu samotu. Pokukovala jsem po různých seznamkách a psala si s několika kluky a jednou jsem si napsala s fajn klukem co mi poslal fotku a světe div se.. nebylo to vůbec marný :D.

Ten fajn kluk /budeme mu říkat Hora/ mě pozval na čajovny, aby jsme se poznali. Byl asi o 3 roky starší než já a měl v sobě něco co mě svím způsobem od začátku nějak přitahovalo. Po několika hodinách v čajovně mě doprovodil až domů ke dveřím. Dali jsme si pusu a ... nevím co se v tu chvilku stalo, protože takové chování mi není podobně, ale já ho pozvala k sobě domů. Dopadlo to přesně tak, jak čekáte. Přespal u mě a ráno odešel.

Myslela jsem si, že už se Hora neozve, ale on se vážně ozval :). Já byla čerstvě po rozchodu a on zase nehledal vztah a chyběla mu společnost. Domluvili jsme se na kamarádství s výhodama. Začali jsme se tedy scházet buď u mě nebo u něj doma pro společné chvíle, ale nebylo to suché "užili jsme si, tak aho příště", scházeli jsme se i jen tak na večeří nebo procházku. Postupem času jsme začali vypadat jako pár, chovat se jako pár, ale nebyli jsme pár.

A teď to přijde. Procházeli jsme se po Stromovce ruku v ruce a povídali si. V jednu chvíli jsme přecházeli přes malý dřevěný most nad potůčkem, zastavil uprostřed toho mostu, přerušil mu řeč a povídá "Promiň, že tě přerušuju, ale tohle je tak krásný místo, že tě tu musím políbit", pak následovala pusa a následně mi recitoval Máj. No vážně! v dnešní moderní době fakt Máj! Taky jsem myslela, že něco takového v dnešní době člověk zažít nemůže.
Šli jsme ještě kus cesty a pak si sednul na lavičku a stáhnul si mě na klín, řekla jsem mu "pusť mě vždyť jsem těžká" odpověděl "Blbost, jsi lehká jako pírko." na to jsem řekla "Spíš jako slon. :D" a on to zakončil větou "Ty jsi takový moje sloní pírko :D.", tak tady to máte. Takhle vzniklo moje Sloní pírko.

Jednou jsem Horu vzala jako doprovod na oslavu narozenin mojí kamarádky. Nějak jsme se rozdělili a já si pak všimla, že se věnuje jiné slečně a začala jsem trochu žárlit. Nejdřív jsem se na něj vnitřně zlobila, ale pak jsem si uvědomila, že je to blbost a nemám právo se zlobi, když spolu ani nechodíme. Uvědomila jsem si, že už to pro mě není jen kamarádství s výhodama, ale začíná to přerůstat v něco víc.
Po cestě domů z oslavi jsem mu to řekla, byl rád, že jsem upřímná, ale omluvil se, že z jeho strany to v něco víc nepřešlo, a tak jsme se domluvili na to, že to ukončíme, dřív něž bude to zajde někam kam nechceme. Tu noc u mě přespal naposledy.

Druhý den ráno odešel a odjel na chatu ke svému kamarádovi, kde ho na nádraží měla vyzvednout parta lidí a on v té partě lidí našel svou přítelkyni, se kterou je dodnes. Moc jim to přeju. :)

Tohle celé trvalo asi tři měsíce a bylo to bezva. Je pravda, že nejsem moc velký romantik, ale bylo krásné to zažít. Koupel při svýčkách s pěnou kdy pijete Baileys, večeři s výhledem na celou Prahu ze střešního okna nebo neplánovaný ploužák v teplákách doba v obýváku, kdo by tohle nechtěl zažít?!

Z Hory se stal kravaťák s dobrým postavením a já už jsem taky jinde, ale do dnes jsme v kontaktu a já na to nikdy nezapomenu. Bylo to krásné.

Horo.. Děkuju!

SP