Červen 2017

Kdo jsem já?

6. června 2017 v 15:54 | S.P. |  A ty jsi kdo?
Jak vyjádřit vlastní osobnost..

Jsem někdo s vlastním humorem a pohledem na svět, takovej optimistiskej pesimista.
Jsem křehká, ale i silná duše ukrytá ve velkém těle, které je obaleno vším zlím, co se jemu i duši stalo.
Jsem ta, která se neustále pere o své místo na tomhle světě, ale vůbec neví, na kterém místě chce být.

Tímto Vás vítám na blogu o mém (ne)obyčejném životě, ve světě pírka uvězněného ve sloním obalu s rokem výroby 1994.

Definice

6. června 2017 v 15:30 | Sloní Pírko |  Ze sloního života
Vzduňáka jsem poznala přes naší společnou kamarádku Heif.

Byl rok 2014 a já si Heif postěžovala, že mě už samota tíží, chvilku přemýšlale a řekla "Možná mám jednoho kamaráda." - Vzdušňák.

Vyměnila jsem si se Vzdušňákem pár vět po internetu a domluvili jsme si schůzku.

Byl hodný, pozorný a docela jsem si rozuměli. V tomlhle duchu se to táhlo ještě několik schůzek než přišel den D.

Přijela jsem k němu domů a už se schylovalo k onomu TO.
Položil mě na postel, začal mě líbat, svlékat..

Najednou se začal pohybovat jako, když ono TO děláme, jenže... já nic necítila.
Pochopila jsem, že TO děla do vzduchu - Vzdušňák.

Bylo mi jasné, že tady cesta nevede, tak naše randění skončilo stejně rychle jako začalo.

----------------------------------------------------------------

Zhruba po roce jsme se Vzdušňákem opět navázali kontakt jen v přátelském duchu. Čím častěji jsme se scházeli, tím byly schůzky delší.
Jednou jsme se při loučení políbili. NA další schůzce jsme se zase políbili a na té další znovu.
Zeptala jsem se ho, kam to směřuje a odpověděl, že sám neví, ale je teď na začátku vztahu s jinou slečnou a nechce mě "oblbovat".

Dnes (5.6.2017) jsme se sešli po delší době, domluvili jsme se, že se půjdeme projít. Šli jsme ze Smíchovského nádraží až na mé tajné místo u Čechova mostu. Po cestě se mi zmínil, že mu to s tou slečnou nevyšlo a rychle zase měnil téma.

Když jsme došli na tajné místo, posadili jsme se k vodě a pustili si hudbu. Koukali jsme oba mlčky do vody se zapálenou cigaretou a pocitem, že teď a tady nám nic nechybí. Dohasly nám cigarety a začala hrát má oblíbelá písnička - Tomáš Klus - Nezapomínej. "Smím prosit?" zeptal se mě.

Tančili jsme ploužáka a kapky deště padaly do vody. Byla to scéna jako z amerického filmu. Asi po 15 minutách tance jsme se už jen drželi v obětí. Podívali jsme se na sebe a začali se (nečekaně) líbat. Byl to asi nejdelší a nejhezčí polibek z tech všech co už proběhli.

Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem že jsou 02:00 ráno, už je vážně čas jít domů. Vyšli jsme z tajného místa zpět na pouliční světlo a stali se z nás zase jen ti kamarádi na dobrý pokec, co si začali povídat o práci a dělají, že se nic nestalo.

Proto se ptám... Jaká je naše definice?

S.P.