Všechno zlé je pro něco dobré

Úterý v 17:24 | Sloní pírko |  Ze sloního života
V bývalé práci, kde jsem ještě schvalovala půjčky, jsem potkala kolegyni Lunu. Luna z mého příchodu do práce byla ze začátku nesvá. Už první den mi pohledem dávala najevo svoje "sympatie", asi abych věděla, že z nás kamarádky teda určitě nebudou. Držela jsem si od ní odstup. Asi po měsíci jsem tam jednou přišla a na nohách jsem měla úplně mokré boty, protože ten den pršelo. Nechtěla jsem mít na nohách celý den chladné boty, tak jsem si je pod stolem sundala. V ten den mi přišla od Luny úplně první zpráva na firemním chatu: "Můžeš si ty boty zase obout prosím?!". No asi jsem zasmradila kancelář a nevšimla si toho :D. Když si přidám k téhle zprávě ještě ty její pohledy, tak mám v hlavě jen jedinou otázku "Co je to sakra za píču?" :D.

Na tuhle práci mě zaškolovala Ginger, protože odcházela a já ji tu měla nahradit. Když měla Ginger poslední den, tak nás pak čekala rozlučka, kde byli její nejbližší kolegové a taky já s Lunou. Celý večer jsem se Luně vyhýbala, ale nemůžu říct, že bych se bavila špatně. Vždy bylo s kým mluvit a co pít. Dostala jsem chuť si zatancovat (rozlučka se konala v restauraci spojené s diskotékou), tak jsem šla na parket mezi ostatní kolegy a kolegyně. V kruhu kolegů na parketu stála i Luna, ale už jsem v sobě měla pár (rozumějte opravdu jen dvě) piv, tak jsem ji dokázala úspěšně ignorovat. Jak večer plynul, tak postupně kolegové z kruhu odpadávali, nakonec jsem tam (nečekaně) zůstala jen já s Lunou. Začali hrát písničku It`s my life a na tu se tedy stát nedá. Začaly jsme s Lunou tancovat jako o život a postupně se k nám začali přidávat další i cizí lidé a my tak vlastně roztancovaly celou hospodu. Měly jsme z toho radost, což bylo vidět na našich pohledech, kdy jsme se jedna na druhou usmívaly asi úplně poprvé. Po hodině už z nás pěkně lilo, tak jsme se sebraly a šly SPOLU na cigáro. Daly jsme se do řeči a zjistily jsme, že ta druhá není zase taková kráva :D.

Následovalo několik firemních akcí i večírku a z nás se staly opravdu dobré kamarádky. Říkaly jsme si snad všechno a chodily spolu všude možně i mimo práci na různé akce. Dokonce jsme měly mezi sebou, něco jako svou "řeč" a oslovovaly jsme se slečna Luna a slečna XY a z legrace jsme si ve firmě vykaly, protože si jinak celá firma tykala. Díky ní mě opravdu bavilo do té práce chodit, i když náplň práce tak zábavná nebyla. Byla jsem šťastná, že poprvé v životě mám v práci opravdu kamarádku.

V dubnu 2018 měla mít Luna oslavu narozenin a chtěla tam mít výzdobu, kterou by pro ni někdo udělal jako překvapení. Jednoho únorového večera jsem s Lunou seděla v baru na koktejlu a ona se mi zmínila o svém plánu a o tom, jak jí s tím už pomáhá Ginger a její spolubydlící. Navrhla jsem Luně, že kdyby chtěla, tak jí ráda objednám pár věcí z Aliexpressu na tu oslavu, aby to neměla tak drahé. No, a aniž bych si to plánovala, tak jsem v tom najednou byla taky. Luna mi řekla, že mě zkontaktuje s Ginger (s kterou jsem se do té doby tolik nebavila) a že si to můžeme naplánovat spolu. Mám Lunu ráda a je to moje kamarádka, tak jsem si řekla, že do toho půjdu - chyba.

Jeden večer jsem věnovala tomu, že jsem vyhledávala dekorace na narozeninovou oslavu, pak jsme se s Ginger domluvily, že se sejdeme, abychom to naplánovaly a objednaly. Plán zněl tak, že mi s Ginger objednáme výzdobu a Luna si zajistí prostor. Myslely jsme si, že to Luna udělá v jednom klubu, kde je samostatná místnost, jako salónek, a tak bude dost místa. Objednaly jsme s Ginger asi 35 balonků, frkačky, masky na focení, světýlka, konfety… fakt hodně věcí a vyšlo nás to asi na 600 Kč. Jak jsme to plánovaly, tak nás to začalo bavit a začaly jsme si rozumět. Notovaly jsme si v tom, že nás do toho Luna uvrtala, když jsme vlastně ani jedna sama od sebe nechtěly, ale Luna je kamarádka, tak jí tu radost nemůžeme zkazit. Večer se dost protáhnul i prolil alkoholem, ale já toho dne získala novou kamarádku.

V průběhu března mi začala chodit oznámení do schránky, a tak jsem každou chvilku byla na poště vyzvedávat věci na oslavu a strávila tak kus života ve frontách. Pořád jsem měla na paměti, že je Luna kamarádka a dělám to pro ni.

Jednou jsem v práci měla společnou směnu s Lunou a ta mi řekla, že v tom klubu, kde to původně plánovala, to dělat nechce, protože je možný, že by tam přišel někdo z její minulosti, s kým se nemusí vidět, a tak je potřeba najít nové místo na oslavu. Pronesla jsem tehdy něco ve stylu, že se mi to sice nelíbí, ale smířím se s tím. Tuhle nadsázku Luna nevzala a vzala to dost špatně, protože je to přece JEJÍ oslava, tak jak já můžu mít problém s prostorem?! To, že jsme s Ginger naplánovaly výzdoby do jiných prostor ji vůbec netrápilo, vždyť to je přece naše starost…

Věnovala jsem se tedy další dvě hodiny v práci hledání klubů a salónků, kde by to mohlo být a odpovídalo by to jejím nesplnitelným nárokům, jako dopravní dostupnost, brzká otevírací doba, styl hudby, taneční parket… nebylo toho zas tak málo. Našla jsem asi 5 klubů a Luna si je napsala s tím, že to s ní Ginger oběhá a zjistí se, kde by oslava mohla být. Z vybraných klubů si Luna nakonec nic nevybrala, protože nic nesplňovalo její přesné ideály a představy.

Vzpomněla jsem si ještě tedy na další dva kluby, kde by se mohlo Luně líbit. Hned další víkend jsme se na jeden z nich šly s Lunou podívat. Tentokrát se jí nelíbilo, jakou hudbu tam v soboty večer hrají. Do dalšího klubu se už šla Luna podívat sama, ještě ten den mi psala, jak se jí to líbí a jak je nadšená. Pak mi automaticky napsala datum, kdy to bude a ať to tam jdu teda zarezervovat. Vyvalila jsem oči na chat v telefonu "Já?", tázala jsem se v odpovědi. Luna se jala vysvětlení, že mám klub přece zastávku pod barákem, tak proč bych to jako nemohla rezervovat já! Ani se nenamáhala se slovem prosím, nebo s myšlenkou, že mám taky jiné plány, než jí to tam jít zarezervovat (věnovala jsem už několik hodin svého času objednáváním věcí, chozením na poštu a hledáním klubu, ale to bylo asi málo). Ač docela nerada, tak jsem s tím zase souhlasila a napsala jsem Luně, že to v pondělí půjdu rezervovat.
O víkendu jsem byla u rodičů na návštěvě a úplně jsem to vypustila z hlavy.

V pondělí ráno jsem přišla do práce, kde už za stolem seděla Luna. "Dobrý den, slečno Luno", místo obvyklé odpovědi, Luna jen nadzvedla hlavu a prohodila ledabylé "Čáu". Už mi bylo jasné, že je zle. Luna se zeptala, jestli jsem ten klub zarezervovala, odpověděla jsem, že jsem zapomněla, ale že se tam zastavím, jak odjedu z práce domů. Luna řekla, že to není potřeba a koukala někam pod stůl. Zeptala jsem se: "Takže oslava nebude?", odpověděla: "Ne zrušila jsem to.", a podívala se naštvaně na mě. Jako důvod z ní vypadlo, že se jí nelíbil můj přístup a nemá z toho dobrý pocit, tak raději celou oslavu asi pro 15 lidí zrušila a nic nebude. Takže celé to plánování, můj čas i snahu a čas Ginger poslala do kytek kvůli špatnému pocitu? Tohle kamarádka nedělá.

Od Ginger jsem se později dozvěděla, že jí Luna psala ještě o víkendu s tím, že to asi zruší, ale mě to řekla až v pondělí ráno. Proč?
V pátek večer je ještě v pohodě a píše, jak se na to těší a pak konec. Ginger byla na Lunu naštvaná snad víc než já a napsala jí, že si myslí, že se zachovala hloupě a sobecky. Takovou ránu na své ego Luna nerozdýchala a přestala se s Ginger úplně bavit, a to spolu byly dobré kamarádky mnohem déle,než Luna se mnou.

Vztah mezi mnou a Lunou se ten týden úplně otočil. Zmizela naše společná "řeč" i přezdívky. Z kamarádky mě sesadila zpátky na kolegyni a byla jsem dobrá jen, když potřebovala, něco k ovládání tiskárny. Na mé "místo" pasovala naši kolegyni, kterou přezdívám, jako slečnu Hororovou pro její neustálé změny nálad a nesnesitelnou povahu. Když si Luna myslí, že ztratit dvě kamarádky a nahradit je nevyrovnanou a nesnesitelnou třicátnicí je výhra, tak jí to přejme.

Já před nedávnem přestoupila do nové práce a od té doby s Lunou nejsem vůbec v kontaktu a paradoxně mi vůbec nechybí. Tohle se, ale nedá říct o mě a o Ginger. Díky této události jsem získala dobrou kamarádku, s kterou se vidíme alespoň jednou do měsíce a ještě si "nadáváme", že je to málo. Myslím, že kdyby Luna nechtěla, abych s Ginger udělala tu oslavu, tak by jsme se nikdy nezačaly tak bavit. Je pravda, že všechno zlé je pro něco dobré :).

Vaše Sloní pírko
 

Pátek 13-tého

Sobota v 20:55 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Mám zážitek, o který se s vámi chci podělit, protože na to asi budu dlouho pamatovat. Byl pátek 13tého a já se děsila co hrozného se stane. Celý den jsem se bála co pokazím v práci, ale tam se až na menší stres nic hrozného nedělo. Když jsem měla chvilku času, tak jsem vyšla z kanceláře na balkon, že si dám cigaretu. V momentě, kdy se vracím k pracovnímu stolu jsem si všimla, že mi svítí telefon. Podívala jsem se na displej a tam zmeškaný hovor a sms od táty: Irma zemřela. Hned jsem mu volala zpátky a ta hrozná zpráva se potvrdila. Moje milovaná babička Irma opravdu zemřela. Byla jsem z toho špatná. Neměla jsem už na nic náladu a tak jsem rovnou z práce jela domů.

Večer jsem se ničila myšlenkami na to, co jsem se před pár hodinami dozvěděla. Došlo mi, že nechci být sama doma a utápět se v těch myšlenkách celý večer. Napsala jsem kamarádovi se střední školy, Burdymu. Napsala jsem mu co se mi v ten den stalo a že bych si ráda něčím spravila náladu. Byl milejší než jak ho znám a řekl, že sedne do auta a přijede za mnou a že se půjdeme někam projít. Navrhla jsem procházku po pražské Hanspaulce, kde se natáčel jeden můj oblíbený český film pro puberťáky :D.

Přijela jsem asi ve 22:45 na Bořislavku a šla ještě vybrat nějaké peníze. Burda mě zahlédl a přišel kde mě zezadu. Hrozně mě vyděsil :D. Vydali jsme se na cestu uličkami nahoru na Hanspaulku. Byla jsem nadšená, protože to tam vypadá jako na vesnici a vůbec si nepřijdete jako v Praze. Došli jsme k místu, kde podle filmu má být soukromý hudební klub, nebo spíš takovej pajz. Podle mapy jsme byli správně, ale nikde žádní lidé, ani zvuk a ani žádná cedule. Tak jsme hledání vzdali a sedli si na osamocenou lavičku k dětskému hřišti, co je naproti. Burda zaklonil hlavu a začal hledat útvary ve hvězdách. Povídali jsme si o všem možném, ale přestalo nás bavit tam jen sedět. Já si vzpomněla, že jsem tam kdysi byla na jedné lavičce s krásným výhledem na Prahu a chtěla bych ji najít. Burda si vzal do ruky mapu v mobilu a našli jsme, kde zhruba lavička je a vydali jsme se ji hledat.

Cestou jsme asi někde špatně odbočili v tom množství uliček a bloudili jsme. Dobloudili jsme ke krásnému parčíku, kde byl taky krásný výhled na Prahu, nikde ani živáčka a hlavně neuvěřitelné ticho. Sedli jsme si na lavičku a zase si chvíli povídali. Když bylo chvilku ticho, tak jsem si vzpomněla, že jsem si sebou vzala deku a ráda bych si lehla na trávu a koukala jen tak na nebe. Burdovi to přišlo jako dobrý nápad a tak jsme si deku rozložili. Deka byla jen pro jednoho a tak si Burda lehnul na půlku a řekl ať se klidně natisknu. Lehla jsem si vedle něj a přitiskla se. On mi položil ruku na břicho. To se mi nelíbilo a tak jsem mu ruku chtěla dát pryč a u toho jsem pocítila, jako by mě za tu ruku chtěl chytit. Tomu jsem se vyhla a dala mu ruku na jeho břicho. "Víš kam si mi tu ruku položila?" zeptal se Burda a začal se smát. Ruku jsem mu dala mezi nohy :D. Dál jsme jen leželi na dece a koukali na nebe plné hvězd. Bylo to krásné. Takový ten okamžik, kdy je vám jedno minulost i budoucnost, nic neřešíte a užíváte si přítomnosti a toho, že teď a tady vám nic nechybí.

Asi po hodině se Burda podíval na hodinky a zjistil, že už je jedna ráno. Byl tu autem a začínal být unavený a bál se, aby neusnul za volantem, tak jsme si řekli, že už půjdeme. Sedla jsem si a chvilku se rozkoukávala a vracela se do reality. Dokázala bych tam tak ležet snad do východu slunce jak mi bylo fajn. Složili jsme deku a vydali se směrem na tramvaj. Po cestě se mi začalo chtít na záchod, tak jsem odběhla do křoví, že si odskočím. Jenže jsem si u toho přidřepla šaty a počůrala si je :D. Přísahám, že jsem nic nepila, ale na tyhle situace jsem já přímo expert. Naštěstí si Burda ničeho nevšimnul. Jak jsme šli dál, tak jsem uslyšela divný zvuk, co se přibližuje, tak jsem se otočila a spatřila hrozně rychle jedoucího cyklistu. Lekla jsem se chytila Burdu za ruku a strhla ho k sobě :D. Zasmál se a řekl, že se nemusím bát, že je tam se mnou.

Přišli jsme na tramvajovou zastávku a já si našla spojení domů. Za chvilku mi jela tramvaj, tak jsme se na rozloučenou objali a já ještě poděkovala za opravdu krásný večer. Ještě jsem zamávala a cesty se nám rozešli, každému jiným směrem.
Tenhle večer jsem si vážně neskutečně užila. Víc takových večerů prosím. :)

Vaše Sloní pírko

Postavy

Sobota v 20:18 | Sloní pírko |  Kdo je kdo
Napíši vám sem přehled postav, aby jste se lépe orientovali v mích článcích a věděli kdo je kdo.

Heif - kamarádka s kterou se známe od miminek. Trávily jsme spolu jako děti každé prázdniny na chatách našich babiček, které se taky kamarádily. Už dávno nejsme děti, ale přátelství nám zůstalo i přes to, že má teď Heif manžela a malou dcerku a žije úplně jinak než já.

Cleo - bývalá kamarádka s kterou jsem se poznala na základní škole, když jsme spolu chodily na kroužek atletiky. Cleo je krásná, ale docela hloupá, to ale našemu kamarádství neublížilo. S Cleo jsem začala bydlet, co jsem se rozešla s Ralfem. Ukázalo se, že je to bordelářka zlodějka a vodila si do bytu kluky na jednu noc, proto naše kamarádství skončilo. Na oslavě jejích narozenin jsem se v květnu 2015 poznala s Ralfem, který je jejím kamarádem.

Vzdušňák - tak toho znám přes Heif. Chvilku jsme spolu zkoušeli chodit v březnu 2015, ale ukázalo se, že nám to líp půjde jako kamarádům. Od té doby jsme kamarádi, co se spolu občas líbají.. viz článek Definice

Ralf- to je můj ex. Nejhorší člověk, kterého jsem kdy v životě potkala - viz Sebeláska se netoleruje. Tyran a psychopat v jednom. Kamarád Cleo.

Berný - láska, která se kolem mě začala motat v roce 2010 a ještě nepřešla, i když už spolu 5 let nejsme. Ta láska, ale přetrvává jen u mě. Berný se mi vždy ozve jen, když chce sex. Já jsem bohužel tak pitomá, že vždy jdu. O něm a o tom, jak jsem naivní a vše kazím se můžete dočíst v několika kapitolách v rubrice Ze sloního života.

Hora - kamarád s výhodami, kterého jsem měla v roce 2013 po rozchodu s Berným. S Horou už moc v kontaktu nejsme, ale jsem ráda za tom vo jsem s ním mohla prožít - viz Jak vzniklo Sloní pírko.

Ginger - bývalá kolegyně z práce, kde jsem schvalovala půjčky. Poznaly jsme se v létě 2017, kde mě v nové práci zaškolovala na svou pozici. Kamarádit jsme se začaly, když jsme plánovaly narozeninovou oslavu pro naši kolegyni.

Burda - známe se ze střední školy, kde byl o pár ročníků výš na jiněm oboru, ale výdat jsme se začaly až v roce 2018. Do té doby jsme si jen často psali.

Luna - bývalá kolegyně a kamarádka v letech 2017/2018. Rok přátelství a spolupráce skončil po plánování narozeninové oslavy. Proč? To se dočtete v článku - Všechno zlé je pro něco dobré.
 


Osvícení

12. července 2018 v 15:32 | Sloní pírko |  Ze sloního života
S Berným jsme si od posledního setkání vyměnili jen pár sms, jinak jsme se neviděli. Bohužel (bohu dík) na mě ve středu odpoledne přišla slabá chvilka a přesně se dalo čekat, co následovalo. Já (blbec) jsem mu napsala zprávu s dotazem, jestli bych u něj ještě někdy měla šanci být něco víc. Jeho odpověď se taky dala čekat…

On:

Nenapsal zase vůbec nic, tak jak je u něj zvykem. Kdybych bývala napsala něco o sexu, tak mám do dvou minut 3 zprávy. Nechala jsem to být. Večer jsem se sešla s kamarádkou (bývalá kolegyně z práce) Ginger. Šly jsme do mé oblíbené kuřácké (pšššt) hospody a daly si pivo. Dlouho jsme se neviděly, takže řeč opravdu nestála. Ginger se mi nejdřív svěřila s tím co trápí ji a když jsme její trable podrobně rozebraly, zanadávaly a postěžovaly si, tak se svěřování problémů obrátilo na mě.

Zasvětila jsem ji do všeho, co se poslední měsíce děje ve spojení mě a Bernýho. Hrozně se zlobila, že něco takového dělám, že na něj mám zapomenout a věnovat se sama sobě. "Podívej, vždyť to nikam nevede a trvá to už 5 let! To snad už musíš vidět sama, že to nemá cenu a jen si s tebou Berný hraje a využívá tě. Říkala jsi, že je z něj teď buran ne? Kdybys ho neznala a šla s ním teď na první rande, ozvala by ses mu znovu?" dokončila otázkou svou promluvu Ginger. Sklopila jsem hlavu a po krátkém zamyšlení mi to došlo… "NE! Takového chlapa nechci!" odpověděla jsem. Vždyť Ginger má pravdu. Já se v něm pořád snažím najít toho kluka, ten zdroj štěstí, co jsem měla před několika lety, ale to už je dávno pryč a musím ho přestat hledat. Marně to v něm hledám 5 let a bez úspěchu. Můj Berný je navždy pryč a je čas se s tím srovnat. Hned, jak mi tohle došlo, tak jsem si vzala telefon a jeho číslo zablokovala.

V Ginger, ale ještě běhaly myšlenky na to, jak mi ubližuje a rodil se jí v hlavě plán. "Jak se jmenuje celým jménem?", zeptala se mě, "Jmenuje se Berný XY." odpověděla jsem. Ginger vyťukala jeho jméno do vyhledávače na Facebooku, "Je to on?", zeptala se mě, "Jo to je on.", valila jsem na ni oči, co to chce jako dělat. "Chci mu napsat svůj názor do zprávy", řekla rudá Ginger plná vzteku. Řekla jsem jí ať mu napíše, co chce, že už je to asi stejně jedno, protože já už to podělala před lety, když se se mnou tenkrát rozešel.

Ginger si otevřela okno zprávy a začala vztekle bouchat prsty do mobilu. Trvalo to asi 10 minut, pak na mě obrátila rozsvícenej displej, "Můžu mu to poslat?" zeptala se. Psala tam o tom, jak nechápe, jak tak báječná holka, jako já může mít ráda tolik let takového blba a že si to on nezaslouží. Ke konci zprávy ještě psala, že nechce, aby jí trápil kámošku a že má jít do piče :D. Zprávu jsem odsouhlasila a Ginger to poslala.

Doufám, že až si to přečte, tak už se nikdy neozve a já budu mít klid. Jestli mu někdy v budoucnu ve slabé chvilce napíšu, tak snad už nikdy neodepíše.

Berný, ty z minulosti, odpočívej v pokoji. Berný, ty z přítomnosti, už mě nech žít.

Vaše Sloní pírko

Přijdu si jako šlapka - 2. část

9. července 2018 v 16:53 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Po chvilce se začal věnovat pusou mému plnému hrudníku a hlavou šel pořád níž a níž, když měl hlavu v mém klíně, tak už jsem byla v sedmém nebi. Netrvalo to už moc dlouho a……. byla jsem na vrcholu.

Ležela jsem zkroucená na rozloženém gauči a hluboce vydychovala se snahou začít normálně dýchat. Když se mi to podařilo a já si dokázala sednout, napila jsem se piva. Koukala jsem mlčky před sebe, a pak říkám "No… hezký! A co teď?" odpověděl "No to já nevím…", tak říkám "To bych se teď měla podívat já na tebe ne?", usmál se a říká "No… tak nějak jsem si to představoval", dál nebylo co řešit, tak jsem jen řekla "Tak to si, ale musíš něco sundat…". Sundal si nejdřív tričko a pak kalhoty. Přišel ke mně a nádobí měl přesně před mou hlavou. Chytla jsem ho do ruky a dala se do práce, postupně i pusou. Podle zvuků, co vydával se mu to moc líbilo.

Když jsem "práci" skončila, tak si unaveně lehnul vedle mě a přivřel oči. Byl strašně roztomilej, ale nechtěla jsem se na něj dívat moc dlouho, abych zase něco nepodělala. Zeptala jsem se ho, jestli se u něj v bytě kouří. Řekl mi, že si můžu zapálit z okna. Dal mi od sebe jedno cigáro (které si předtím nechal doma) a postavil mě k oknu. "Ty si nedáš?" zeptala jsem se. Jen zakroutil hlavou a unaveně se opřel o linku a chvilkama koukal na mě, jak jen v šatech kouřím z okna, nebo do země. Když jsem si dala poslední potah z cigarety, tak jsme si sedli vedle sebe už oblečení zpátky na gauč. On se napil ze svého piva a navrhnul, že půjdeme na pivo do hospody. Čekala jsem, že budeme pokračovat k onomu TO. Na TO čekám už rok a půl, jako na sMILOVÁNÍ! Ale já jsem srab a nechci to podělat, tak jsem mu nic nerekla, že jo.

Souhlasila jsem tedy s návrhem na pivo a šla se obout. On ještě upravil deku na gauči (už tenkrát si vždy vše rovnal a skládal, tak alespoň to zůstalo stejné), pak odnášel dopité pivo… No on tedy myslel, že ho dopil, ale vylilo se mu toho docela dost na zem. Škodolibě jsem se sama v sobě zasmála na jeho účet. Podlahu ledabyle ušmudlal utěrkou a šel se obout.

Došli jsme na nedalekou zahrádku jedné restaurace a dali si pivo. Berný raději rovnou zaplatil, asi chtěl mít jistotu, že se tam se mnou nebude muset dlouho bavit. Ťukli jsme si půllitr a napili se. On se zase rozvalil jako buran "Tak něco povídej", pobízel mě. Nevěděla jsem moc o čem mluvit, tak se téma nějak samo nasměrovalo na staré společné kamarády a známosti. Z něj pak padali blbosti, jako že si chce najít třeba jen na rok nějakou krásnou "osmnáctku", i když mu všechny připadají hloupý, ale kolegové mu budou závidět. Tak se tam litoval, jak nemůže najít normální babu a jak je svět krutej. A co já sakra?!

Dopili jsme si každý to své jedno pivo a před zahrádkou se rozloučili s tím, že si napíšeme, až budeme jeden, nebo druhý chtít něco "podniknout".

Bylo krásné znovu se s ním líbat a prožívat ty chvíle napětí a vzrušení v posteli (čti "na gauči"). Ale já si teď připadám, že jsem podvedla samu sebe. Jako, když si o sobě nemyslím, že mám větší cenu. On si pískne a já se můžu roztrhnout, abych tam už byla. Vím, že mě jen využívá a mám se na to vykašlat, ale to prostě nejde. Nechám to tak, jak to je a uvidím, kam to celé půjde, jak se to vyvine a co bude dál v našich životech.

Vaše Sloní pírko

Přijdu si jako šlapka - 1. část

9. července 2018 v 16:52 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Otče dejte mi prosím rozhřešení. Já zhřešila. Udělala jsem sama sobě to nejhorší, co jsem mohla - ponížila jsem se.

Je to pár dní, co jsem nastoupila do nové práce, kde mám konečně nějaké postavení a něco znamenám a místo toho abych si budovala sebevědomí a pracovala sama na sobě, tak se ještě dobrovolně ponížím.

Víte, jak jsem psala o tom, že jsem dala Bernýmu poslední sbohem, že na něj kašlu a je konec? Tak to prosím zapomeňte.

Po tom, co jsem se s Berným přes sms rozloučila a zároveň se mu vyznala z lásky k němu, tak mi dva dny na to napsal, jestli nechci být - hádejte co…. Kamarádka s výhodami. Co jiného jsem od něj taky mohla čekat, že jo. No a co jiného taky můžete čekat ode mě… já souhlasila. Nejhorší na tom je, že díky tomu vyznání on ví, co k němu cítím a může si být jistý, že mě má na háku a já mu to ještě svým chováním potvrzuju.

Sešli jsme se 8.7.2018, zase před Florou v 17:00. Už když jsem k němu přicházela, tak se mi podlamovala kolena. A to jsem se na minulé schůzce přesvědčila o tom, že je to buran. Bohužel v něm, ale stále vidím někde hluboko, toho kluka, co jsem ho tak milovala, miluju a milovat budu.

Přicházím k lavičce a už ho z dálky vidím, jak se tam v šedém tričku válí, jak jinak, než jako buran. Já zase přišla v šatech a sedla si vedle něj. Pozdravili jsme se a bylo ticho. To ticho je skoro vždy, když se vidíme, protože já nevím, co říct a on má pocit, že není, co si říct. Po chvilce trapnosti si zapaluju cigáro a zase se mi klepou ruce. Zeptal se mě, jestli bych mu taky jednu nedala, a tak jsme tam vedle sebe skoro mlčky seděli a kouřili cigára. Když jsme dokouřili, tak se ptám "Tak jdeme?" a on "A kam jako?". Odpověď na tuhle otázku byla víc než jasná, tak nevím, co zase zkoušel. Řekla jsem mu "já nevím to je na tobě" a on "Tak jdem".

Dorazili jsme k němu domů. Byt byl velikosti 2+1 a docela velký, ale nikde žádný obraz a žádné osobní věci. V kuchyni, kromě kuchyňské linky a jídelního stolu se židlemi nebylo vůbec nic, dokonce ani ubrus na stole. V obýváku měl sušák na prádlo, žehlící prkno, rozložený gauč (o tom později), skříň, stolek a televizi. Po zdech tam zase nebylo nic. Do ložnice jsem nešla, protože ta byla za dveřmi, za obývákem, tam on ještě před pár měsíci spal se svou bývalou přítelkyní a je mu ještě blbé si tam tahat "cizí" holky (rozumějte mě) - proto ten rozložený gauč.

Seděla jsem na tom gauči a koukala kolem sebe. Berný se mě zeptal, jestli nechci pivo. Dostala jsem Plzeň v plechovce. Sednul si se svým pivem vedle mě a napil se, pak se odsunul po gauči ke zdi a rozvalil se. Bylo mi jasné, co má následovat, ale nejsem ta, co by měla odvahu začít. Chvilku jsme se slovně handrkovali, o to, kdo a jak začne. Už nevím, kdo s tím začal, ale najednou jsem vedle něj ležela nahá bez šatů. Začali jsme se líbat. Najednou jsem cítila, jak jeho ruka sjíždí dolů mezi nohy. Vášnivě jsme se líbali za doprovodu jeho hbité ruky v mém klíně.

Konečná stanice. Prosíme, vystupte!

30. června 2018 v 14:21 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Tak se stalo to, co bylo od začátku asi jasné. Od toho večera, co jsme si psali naposledy, se mi neozval, takže si se mnou zase jen hrál a zkoušel, co vydržím. Proto jsem Bernýmu napsala poslední sms a zablokovala jsem ho, ke jsem mohla..

Já: dobře jak myslis. Skoda. Tesila jsem se. Mohli jsme si vzajemne pomoct, ted si hledej kamarádskou vypomoc kde chces, ale me uz prosim nikdy nepis. Je cas pretrhnout kontakt uplne a navždycky. Nejsem si vedoma niceho, proc by jsi mi nemel odepsat, takze vazne nevim proc to dopadlo takhle.. asi to tak chces. Takze se mej hezky a preju ti at se ti dari. S laskou A.

Asi by se spíš patřilo mu napsat sloh nadávek a sprostých slov, ale to jsem nemohla udělat s vědomím toho, že ten bezvadnej kluk co jsem s ním chodila před několika lety, je ještě někde tam uvnitř. Škoda jen, že tahle osoba s ním už nemá téměř nic společného.

Tak tedy tenhle román tentokrát definitivně končím já, už nikdy nechci psát žádné řádky pro tento příběh. Z tohohle vlaku jednou pro vždy VYSTUPUJI!
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.


Vaše Sloní pírko

Buran ve žlutém kabátě

23. června 2018 v 18:02 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Domluvili jsem se, že se sejdeme 22.6.2018 v 18:00 na Floře. Tak jsem si dala záležet. Zalezla jsem do koupelny a 2 hodiny jsem se ze sebe snažila udělat člověka. Pak ještě vybrat oblečení a vyrazit.

Přijela jsem tam dřív a čekám. Berný přišel s plnovousem a v teplákové mikině - vypadal jako "vocas". Chvilku jsem mluvili o tom, jestli by bylo tedy možné z nás udělat kamarády s výhodami, pak jsme šli na pivo do nedaleké rohové restaurace. Celou dobu se mi klepali ruce a kolena a nedokázala jsem si skoro ani zapálit cigaretu. To se mi ale dělo jen do doby než se Berný rozmluvil. Opilecký hlas, vyjadřování i gestikulace, tak jsem si úplně říkala co je to za křupana. Styděla jsem se tam s ním pomalu sedět, protože já upravená blondýna v šatech a naproti sedí buran v mikině co s těma vousama vypadá jako křovák.

Ten kluk co jsem ho milovala už je asi úplně pryč. Nevím jestli to s ním udělala ta práce v hospodě, nebo to pochytil jinde, ale je to někdo úplně jiný. Seděli jsme tam asi hodinu a pomalu byl problém najít společné téma a bylo v některých chvílích u ticho. Řekli jsme si, že to zabalíme a tak šel zaplatit na bar - to se cení.

Než jsme se rozloučili, tak mi řekl ať si to s tím kamarádstvím s výhodami rozmyslím a ať dám vědět. Rozloučil se a usmál se na mě. Až v tenhle okamžik kdy se usmál jsem v něm viděla zase toho kluka co jsem ho tak milovala.

Ještě ten večer jsem šla na jednu akci s kamarády kde jsem to celé probrala s kamarádkou a posílila se slušnou dávkou alkoholu. Bernýmu jsem napsala sms, že s tím souhlasím a jdu do toho.

Hned mi odepsal, že je to fajn a jak se těší a jak mi to dneska slušelo. Psali jsme si dobrou hodinu o tom, co by jsme vše chtěli dělat a jak si budeme užívat, ale že zatím není místo kde to provozovat. Napsala jsem mu, že jsem celý víkend volná a ať tedy zkusí něco vymyslet.

Když jsem se vrátila domů z noční akce a šla spát, zdál se mi o něm sen. Zdálo se mi, že jsme se sešli u nějakého hradu a on přišel oholený dohladka a na sobě měl žlutý kabát a vypadal skoro jako model. Pořád jsme se tam jen líbali až jsem se od něj odtrhla a řekla "Počkej! Takhle se ale kamarádi s výhodami nechovají.." on odpověděl "Ale já nechci být jen to." a líbal mě dál.

Dnes dopoledne (sobota) jsem se probudila a zjistila jsem, že spolubydlící není doma. Hned jsem napsala Bernýmu, že jsem sama doma a ať dorazí, že si spolu můžeme tedy něco užít. Už je čtvrt na šest a zatím nepřišla žádná odpověď. Tak nevím jestli mě zkouší, jestli se naštvu a budu zase psát nějaké blbé zprávy nebo o co mu jde. Má tohle celé vůbec cenu, když vidím, že si se mnou jen hraje?

Vaše Sloní pírko

Jsem Magor!

23. června 2018 v 18:00 | Sloní pírko |  Ze sloního života
Jen na to ještě nemám papíry..

ZASE jsem napsala Bernýmu, udělala ze sebe blbce a omluvila se mu. Dá se tohle ještě nazvat láskou? Přijdu si opravdu jako blázen - ne já jsem blázen.

V jednom okamžiku ho odmítám a posílám k čertu s tím, že si zasloužím něco lepšího a pár dní na to jsem zase přesvědčená, že jediný koho v životě potřebuji je on. Klasický souboj mozku a srdce. Jsou jen dvě možnosti, jak to skončí.. buď mi z toho definitivně hrábne a já dostanu ty papíry a nebo s ním budu šťastná.

Napsala jsem 19.6.2018:

Já: pojd se se mnou dneska prijit. Vyrikame si to
On: Ahoj dnes vecer nemuzu, jindy se tomu nebranim
Já: Mam tenhle tyden dovolenou. Ktery vecer mas volny?
On: Pa, so, ne, nejspis ten patek, ale nechci nic slibovat.
Já: Ok tak zatím pocitam s patkem. Tak mi to do ctvrtka potvrd
On: Jo potvrdim
On: Co si vlastne chces vyrikat? Smim-li se zeptat
Já: Potrebuju vedet jak to vidis ty a chci par věci vysvetlit o nic nejde jen s tebou chci mluvit jako s clovekem
On: Jo, nemam s tim problem.. Hlavne abych te zas neobtezoval oplzlejma debatama
Ja: asi tu pres ty zprávy musim pusovit jako peknej magor ale chci to vysvetlit a neboj budu normalni
On: :)
Já: Neber to prosim tak osobne mame ted v rodine problemy s penezi a do toho ještě umrti takze se s tim musim nejak srovnat a v ten vecer a ani druhy den jsem to moc nezvladala
On: V pohode
On: Ja toho mam taky dost
Já: Nechci to s tebou rozebirat jen tim chci rict abys me s tim bral s rezervou
On: Dobre

Potom jsem se ve čtvrtek jen domluvili, že se sejdeme v 18:00 před OC Flora.

Doufám, že to nějak neodvolá, ale věřím v osud. Co se má stát stane se.

Je toho tu o něm tolik, že si říkám, jestli to tu celé nemám přejmenovat :D. Jestli vás příběh Bernýho a mě zajímá, tak to sledujte dál.

Vaše Sloní pírko

Start se nezdařil

15. června 2018 v 12:01 | Sloní pírko |  Pírko se zbavuje sloního obalu
Tak jak jsem rychle chytila dobrou náladu a motivaci ke změně, tak stejně rychle jsem ji zase ztratila. Během těch pár dní se podělalo, co mohlo. 2.6.2018 mi zemřela nevlastní babička, kterou máma našla ležet doma na pohovce bez známek života. Tátovi jeho bratr ukradl, to co měl zdědit a rodiče, tak nemají peníze na hypotéku a budou asi muset prodat dům, který stavěli asi 10 let. Jsme z toho všichni špatní a ještě do toho všeho je dědeček v nemocnici se zlomenou nohou a učí se znovu chodit. Takže pravda je taková, že vůbec teď nemám myšlenky na nějaké plavání, ani na starosti o to co jím. Je mi to teď nějak jedno a není to tak podstatné. Jak se říká "Když se má něco posrat, posere se všechno!", tak to teď bohužel opravdu je. Doufám, že mě moje nová práce bude znovu motivovat do života a pomůže mi to se s tím srovnat. Nic jiného dobrého se mi teď v životě neudálo a neděje. Hodně by mi pomohlo si najít nějakého partnera a mít zase v někom oporu a mít se o tom s kým pobavit. Momentálně pořád vážím těch za*raných 120 Kg, ale alespoň jsem nepřibrala. Musím se zmátořit. Přeji vám, ať se vám daří, tak dobře jak se to mě teď vše kazí.


Vaše Sloní pírko

Kam dál