Jaroslav Dušek nebo Guru Jára?

12. září 2018 v 15:25 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Seznámila jsem se (překvapivě na Facebooku) s novým klukem, nebo spíš bych měla napsat mužem. Budu mu říkat Buddha (Zkráceně Bady). Badyho jsem našla na jedné seznamovací skupině na Facebooku v seznamu uživatelů. Moc se mi líbil na své profilové fotce, tak jsem mu napsala, jestli se se mnou nechce seznámit. Už je to několik dní a teď si domlouváme rande.

Skoro nic o něm nevím. Žádné informace z něj nemůžu dostat ani za nic. Vím, že hraje na klavír, pochází z Plzně, dělá psychoterapeuta (nebo dělal), učí angličtinu, žije na volné noze, byl v Indii a žije si svůj sen. Je to asi stejný podivín, jako Jaroslav Dušek. Dušek je všemi milovaný (i mnou) podivín, který objímá stromy a mluví s kameny. Myslím, že Budy je přesně jako on. Je šíleně zapálený do poznání sama sebe, sebelásky, buddhismu, čajových rituálů a všeho toho kolem.

Když se Budyho, zeptám kolik mu je, kde žije nebo jestli nemá nějaké děti a proč je sám, tak odpoví nějakou svou chytrou hláškou jako "Sám sebe nechápu, není tu co pochopit, není tu nikdo, kdo by měl, či mohl něco pochopit, není tu nic, co má být pochopeno.", tak a teď se v tom vyznej :D.

Takhle mi připadá divný, ale pak mi pošle nahrávku svého hlasu, kde mi něco říká a já jdu do kolen. On tak krásně mluví! Jeho hlas mě uklidňuje a přitahuje zároveň. Ale pak zase Bady napíše nějakou svou moudrost a já ho nechápu. Připadám si jako těhotná, co je splašená hormonama. Chvilku mu nerozumím ani slovo, ale pak bych za ním jela nejradši hned, třeba, když mluví o tom, jak se půjdeme projít a můžeme se držet za ruce, nebo se líbat (to mám motýlky v břiše už jen teď, když to píšu. Moc se mi líbí a věkově ho podle fotek odhaduji na 35 let, to je sice velký věkový rozdíl, ale jsem ochotná to risknout.

Říkala jsem o něm mámě a ta nejdřív byla nadšená, ale pak mě varovala ať si dám pozor, aby to nebyl novodobý Guru Jára :D. V sobotu se máme vidět a já jsem tedy zvědavá kdo to bude - Dušek nebo Jára?

Držte mi palce.

Vaše Sloní pírko


EDIT:

Ještě ve čtvrtek mi Buddha psal, jak se těší, že se půjdeme projít. V pátek jsem se ho tedy ptala v kolik a kde mám v sobotu být a na to mi odepsal, že se najednou na vztah necítí, že do prahy nepojede a přeje mi, abych toho svého prince jednou našla….

…….. ?

Tak je to normální? Poslala jsem ho kamsi a doufám, že už mi nenapíše. Stejně to byl na mě asi až moc velký podivín, a co jsem o něm vlastně věděla? Vůbec nic.

Asi je dobře, že to tak dopadlo.

Sice si můj princ dává na čas, ale já vím, že mě jednou najde :)

Víkend jsem místo rande strávila u kamaráda na chatě a moc si to užila. Ve výsledku ten víkend lépe dopadnout nemohl.

Vaše Sloní pírko
 

Rozloučení se s létem

31. srpna 2018 v 19:00 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Poslední koncert a poslední festival jsem zažila hned po sobě poslední srpnový víkend. Bylo to krásné, nečekané, nezapomenutelné a překvapivé zakončení léta.

Pátek 24.8.2018

V práci jsem byla domluvená s kolegyní, že mě zastoupí při uzávěrce, abych mohla odejít dřív a jít na koncert, na který se těším snad celé léto. Každá uzávěrka do té doby byla docela v klidu, ale tentokrát, když jsem někam potřebovala někam jít tak se to začalo sypat, jak jinak… Největší problémy jsem vyřešila, a tak jsem se mohla v sedm večer vydat na koncert Cold Cold Nights (kdo je neznáte, tak to koukejte napravit, protože oni jsou prostě boží). Měla jsem na ten večer domluvené rande, abych nešla sama. Koncert se konal v Přístavu 18600 v Karlíně, tak jsem si domluvila s klukem sraz na Křižíkově u metra. Ještě, než jsem věděl, že se to začne v práci bortit, tak jsem se s ním domluvila na 19:00, což jsem teď docela nestíhala. Vzala jsem si z práce taxi a psala mu. Že jsem na cestě a budu tam v 19:22. Potvrdil mi, že je to v pohodě a skočí si zatím do krámu.

Z taxíku jsem vystoupila na Křižíkově přesně v 19:22 a začala jsem se rozhlížet, kde je můj doprovod. Nikde jsem ho neviděla. Dvakrát jsem obešla výlez z metra a napsala mu asi dvě zprávy a… nic. Čekala jsem na něj asi 15 minut, a když nešel, tak jsem mu napsala, že jdu bez něj, a tak jsem šla. Zase jeden z Lide, tak co jsem čekala.

Dorazila jsem do Přístavu a byla jsem nadšená. To místo je prostě úchvatné. Všude visí světýlka, posezení je z palet a jsou tam i houpačky. Takový ráj pro hipstery. Vystála jsem si frontu na předražené pivo a pak si s ním sedla k dětskému hřišti. Můj doprovod se samozřejmě neozval. Asi hodinu po mém příchodu začal koncert. Stála jsem asi metr od zpěváka v první řadě. Zdálo se mi, že na mě občas i kouknul, pokud se mi to jen zdálo, tak to nechci vědět. Bylo to jako v pohádce. Moc jsem si užívala každý tón z každého nástroje. Bohužel koncert neplánovaně asi po hodině přerušil déšť. Nevadí. I tak to byl neskutečný zážitek.

Dopila jsem pivo a jela domů. Doma jsem byla kolem 22:00, když mi napsal můj původní doprovod. Napsal mi, že se omlouvá, ale nemohl přijít, protože byl na policii. Když byl v obchodě, tak na něj někdo měl nějaké kecy, tak se začal prát a to tak, že ho odvezla policie. Ještě že tak. S takovým magorem bych šla na koncert, kdyby se tohle nestalo. Někdo nahoře mě má asi fakt rád. Celý den, tak asi dopadl nejlíp, jak mohl.









Sobota 25.8.2018

Zapomněla jsem zmínit, že v pátek po kanceláři běhala šéfová s tím, jestli někdo nechceme lístek na festival Okoř, který se koná v sobotu. Měla jsem velké oči, tak jsem si ty lístky vzala rovnou tři. Říkala jsem si, že se mnou bude chtít každý jít, že je to přece super festival. Hrají tam Chinaski, Tomáš Kluk, Marek Ztracený a další bezva interpreti, takže super festival to bezpochyby je, ale nikdo se mnou nechtěl jít. Buď jsou všichni moji kamarádi v práci, mimo Prahu, nemají čas, nebo prostě nechtějí jít. Říkala jsem si, že jít sama na koncert je ještě ok, ale jít sama na festival? To fakt ne.
Napsala jsem na Facebooku do různých seznamovacích skupin, že daruji lístek tomu, kdo pojede se mnou, že se chci bavit a nebýt tam sama. Kromě dvou úchyláků se neozval vůbec nikdo. Nedalo se nic dělat. Rozhodla jsem se tedy dva lístky prodat. Nechala jsem je za dobrou cenu dvěma mladším slečnám a vyrazila na festival sama.

Cesta byla dost šílená. Kvůli festivalu jezdili speciální linky autobusu z Nádraží Veleslavín přímo na Okoř. Do prvního autobusu jsem se nevešla, tak jsem čekala hodinu na další. Tam byl zase problém s řidičem, který nějak nevěděl, kde začíná zastávka. Naštěstí do tohohle autobusu jsem se vešla i když jsem celou cestu stála. Po cestě autobusem jsem se tak rozhlížela kolem sebe a všimla jsem si, že slečna, co stojí vedle mě je tu možná sama a nemá doprovod. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem ji oslovila. Daly jsme se do řeči a řekla mi, že tam jede s kamarádkou, která sedí v jiné části autobusu. Když jsme dorazily a vystoupily z autobusu, tak k nám přišla ta její kamarádka a představily jsme se. Zeptala jsem se, jestli by jim nevadilo, že bych se k nim přidala, že nemám s kým jít. Řekly, že jim to vůbec nevadí, že to bude fajn.

Tak se stalo, že jsem na festivalu vůbec nebyla sama, jak jsem si myslela, ale byla jsem tam s Adélkou a Dominikou a užily jsme si opravdu hezký den. Holky si daly tetování na pár dní a já si tam dala kukuřičnou a batátovou placku - už to nikdy neudělám. Chinaski byli parádní, ale hřebem celého festivalu byl Tomáš Klus. Když Klus dozpíval, tak jsem se odebrala k autobusu a jela domů. Holky měly vlastní odvoz, tak jsem do Prahy zpátky jela sama, ale to už mi vůbec nevadilo. Jsem ráda, že jsem poznala, tak bezva holky se kterými se doufám sejdu ještě někdy v Praze.






Rozloučení se s létem, tak bylo ve znamení parádní hudby a nového přátelství, tak co chtít víc? Usmívající se

Vaše Sloní pírko


Poslední sbohem

26. srpna 2018 v 18:00 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Ahoj Berný,

Už tě tu kolem sebe nikde necítím a vím, že už tu nejsi. Že nežiješ v té osobě, která vypadá jako ty a nosí tvé jméno, ale není v ní už ani kousek z tebe. Mám pocit, jako by mi zemřela milovaná osoba a svým způsobem to tak je. Jen je tomu už pár let, ale mě to začíná docházet až teď. Tuším kam chodí duše dobrých lidí, ale nevím, kam chodí jen části duší, které se oddělí od zbytku, který se vydá jiným směrem. Poděkuji ti tedy do míst kde jsi, ať už je to kde chce. Věřím, že je tam krásně a máš se tam alespoň z poloviny tak dobře, jako jsem se měla já, když jsi byl ještě součástí tohoto světa a naše láska byla nekonečnou přítomností.

Poděkování:

- Děkuji ti za to, že jsi mi dal tu nejkrásnější lásku, kterou jsem přijímala bez výhrad a plnými doušky.

- Děkuji, že jsi mě naučil, že láska je ten největší dar, který si lidé mohou mezi sebou dávat. Je to ten největší dar ze všech a navíc úplně zadarmo.

- Děkuji ti, že jsi mi ukázal jaké to je, když někdo někoho miluje se všemi chybami s čistotou, bez předsudků a strachů.

- Děkuji za tu nejhezčí první lásku.

- Děkuji za tu chvíli, kdy se z tebe stal muž a ze mě žena. Nikdy na to nezapomenu.

- Děkuji, že na naši lásku mohu vzpomínat jen v dobrém.

- Děkuji za podporu, kterou jsi mi dával a držel mě nad vodou v těžkostech mého mladého života.

- Děkuji za to, že jsi mi ukázal, jaký by opravdový vztah měl být a jak poznat náhražku lásky. V posledních letech jsem na to trochu zapomněla, ale slibuji, já se zlepším.

- Děkuji za naši "řeč", kterou jsem vždy chápala jen já a ty a tak to už navždy zůstane.

- Děkuji, že jsi mi ukázal, jaké to je žít naplno a užívat si pouhé bytí.

Dávám ti teď poslední sbohem. Je čas na nová dobrodružství života bez myšlenek na tebe. Měla jsem příležitost poznat tu osobu, která už v sobě z tebe nemá ani ten nejmenší kousek a konečně chápu, že to nejsi ty. Uzavírám tuhle kapitolu a v nejbližší době se k ní nevrátím. Jednou budu v myšlenkách tu kapitolu číst znovu, ale to už budu třeba na klíně houpat své děti, nebo to dokonce budu vyprávět, jako pohádku vnoučátkům. Jak princezna k princi přišla…

Jsem už o kus dál a musím se ještě o kousek posunout do další kapitoly, proto začínám nový řádek *

Berušáku sbohem!

Tvůj Ájákus


* Jak žena potká muže...
 


Blonďák

24. srpna 2018 v 19:00 | Sloní pírko |  Seznamka


S Blonďákem jsem se začala scházet v roce 2013. Docela se mi líbil, ale něco se mi na něm nezdálo. Třeba, když mi po týdnu známosti začal navrhovat, abych se k němu nastěhovala, až se mi zdálo, že o to žadoní.

Jednou jsem byla venku s kamarádkou a Blonďák mi napsal zprávu, že mě hrozně chce vidět. Napsala jsem mu, že nemůžu, že jsem s kamarádkou a teď se jdeme někam najíst, protože máme hlad. Řekl, že to nevadí, že rád pozná mou kamarádku, a že má doma těstoviny se sýrovou omáčkou (tenkrát tvrdil, že dělá kuchaře v Obecním domě). Kamarádka souhlasila, tak jsme jely za ním. Sešli jsme se někde v Podolí na zastávce tramvaje. Rozhodlo se, že k němu domů na Braník půjdeme pěšky. Cestou nás minul bezdomovec a Blonďák se s ním dal do řeči. Nám řekl, že máme jít, že nás doběhne. Začala jsem rozebírat s kamarádkou, co to asi bylo a o co asi šlo. Když nás Blonďák doběhnul, tak jsem se ho ptala, o co jde, ale ten mi řekl jen ať to neřeším. OK.

Vešli jsem do baráku, kde Blonďák bydlí. Vyšli jsme do 2. patra a Blonďák otevřel dveře do bytu. Najednou jsme stáli v kuchyni. Hned za dveřmi byl totiž vařič a kuchyňská linka. Byt byla malá garsonka s patrem na spaní, kuchyní na chodbě a malou koupelnou.

V hlavní místnosti jsem po otevření dveří spatřila jeho kamaráda, který byl zhulený jak paprika. Všude bordel a nedopalky cigaret nebo z brk (tráva). Sedla jsem si s kamarádkou na špinavý gauč, do kterého jsme se propadly skoro na zem, jak to bylo prosezené. Podívaly jsme se na sebe a měly stejnou myšlenku "co to je sakra za skvot?", mluvit nebylo třeba.

Blonďák si vzpomněl, že mluvil o těch bramborách se sýrovou omáčkou. Měly jsme fakt hlad a na ty brambory se fakt těšily. On zmizel někam do kuchyňochodby a přišel s ešusem v ruce.
V ešusu byla stará hliníková lžíce, co se kroutila, jak tančící kobra na zvuk flétny, připálené brambory rozříznuté na půl, co barvou připomínaly nezapálené uhlí a sýrovou omáčkou měl být asi tel litr oleje ve kterém to uhlí s kobrou plavalo. Ne, tak tenhle kluk vážně z Obecním domě kuchaře nedělá, to tam leda vyvařuje tak špinavé utěrky. Podával mi tu nádheru v ešusu a k tomu prohlásil, že z toho jedl jeho spolubydlící, tak jestli mi to jako nevadí. Chvilku jsem se na něj dívala s výrazem, jestli si ze mě nedělá prdel. Kdy jsem v jeho vážném výrazu nenašla ani náznak smíchu, začala jsem se smát já. Nešlo to zastavit a já se tam v kuse smála snad několik minut, a to už se ke mně přidala i kamarádka. Blonďák se urazil a šel se mýt do koupelny.

Zůstala jsem s kamarádkou sama na gauči s jeho zhuleným spolubydlícím a koukali jsme všichni tupě kolem sebe. Za pár minut se Blonďák vynořil z koupelny a už měl o poznání lepší náladu. Navrhnul, že by, jsme si všichni mohli zahulit. To jsem odmítla, protože trávě moc nefandím. Tak tam tak sedím a koukám na ty zhulence, jak se smějí blbostem zatím, co já se nudím. Když už jsem to fakt nemohla vydržet, tak jsem se zvedla, že jdu. Kamarádka se teda zvedla taky, že půjdeme spolu.

Blonďák nás doprovodil před barák a tam jsme si ještě chvilku povídali, když se najednou objevil ten bezďák, co jsme ho potkali cestou sem. Bezdomovec si vzal Blonďáka stranou o pár minut spolu mluvili. Když jejich hovor skončil, tak se na mě Blonďák otočil a řekl, že s tím bezďákem skočí nahoru, že mu má předat pár věcí. Po dobu, co byl s tím smradlavým individuem v bytě a my před domem, tak jsem to celé rozebírala s kamarádkou, o co tak asi jde. Jak se Blonďák ukázal s bezďákem ve v chodě, tak bezďák vzal roha někam k Vltavě a on došel k nám. Zeptala jsem se ho, kdo to byl. Odpovědí mi bylo, že je to ten jeho spolubydlící, a že si zapomněl klíče. Na to jsem mu neřekla ani slovo a nastoupily jsme do autobusu, který zrovna přijel na zastávku, kterou má Blonďák před domem.

Po pár dnech mi Blonďák ještě volal, jako co je se mnou. Tak jsem mu řekla, že už ho vidět nechci, že by to nemělo budoucnost. Zeptal se mě proč. Odpověděla jsem, že vážně nechci chodit s někým, kdo bydlí s bezdomovcem. Moje odpověď ho šokovala "A to by jako to, kde bydlím a s kým mělo vliv na náš vztah?" zeptal se udiveně. Odpověděla jsem, že ideálem každé ženy opravdu není chlap, co hulí trávu a bydlí s nějakým exotem z ulice. Položil to.

Pár týdnů na to byl myslím 1. máj, nebo Valentýn (to už nevím) a já se domluvila se Sběratelkou, že se sejdeme a kašleme na zamilované svátky, že když jsme obě nezadané, tak si uděláme fajn den spolu. Nakoupily jsme si nějaké suroviny a u ní doma jsme si udělaly zapékané brambory a kecaly jsme u dobrého vína.

Začala jsem jí vyprávět o Blonďákovi, co to je za blbce, jak bydlí s bezďákem atd. Sběratelka se začala zajímat, jak vypadá, tak jsem jí ho ukázala. Docela se jí líbil, ale řekla, že by takového moulu nechtěla. Několik dalších dní jsem o Sběratelce neslyšela, až mi jednou od ní přišla sms. V sms stálo "Ahoj, já teď chodím s Blonďákem, tak doufám, že ti to nevadí. A." no to je gól! Sběratelka a Blonďák :D.

Zase po mě sebrala "požité zboží" :D. Byli spolu asi rok a ona bydlela v té garsonce s kuchyňochodbou, špinavým gaučem a bezdomovcem s ním :D.

Když spolu byli asi půl roku, tak jsem je potkala u Palladia a dala jsem se se Sběratelkou do řeči. Blonďák se mnou mluvit nechtěl a nechtěl se na mě ani koukat, tak šel asi 10 metrů od nás a stoupnul si čelem ke zdi :D. Nekoukal ani do výlohy co byla metr od jeho pravé ruky, ale prostě stál hlavou 10 cm od zdi a čuměl :D. Fakt hodně divnej člověk :D.

Vaše Sloní pírko

Kometa

20. srpna 2018 v 19:00 | Sloní pírko |  Seznamka


Měla jsem zase jednou domluvené rande, odkud jsem ho měla domluvené asi říkat nemusím :D. Kometa vypadal na fotce hrozně hezky a byl fakt fotogenický, jen hrozně moc vyhublí. Zase jako buřtík a párátko. Dali jsme si sraz v parku na Břevnově u kláštera. Bylo domluvené, že přinese nějakou flašku a něco popijeme. Čekala jsem na něj asi 20 minut!

Když jsem se dočkala a Kometa přišel, tak měl prázdné ruce - tak asi pít nebudeme… Představil se mi a já si u toho všimla, že nějak zvláštně mluví. Chyběl mu jeden přední zub. Zeptala jsem se ho, jestli se někde porval, ale nechtěl o tom mluvit.

Prošli jsme se od kláštera na Ladronku. Už se trochu stmívalo, tak jsme si sedli na osvětlenou lavičku na začátku parku. Kometa je, tak nějak stydlivý, takže jsem z něj pomalu musela tahat každé slovo, nebo nejlíp mluvit za něj.

Když mě přestala bavit samomluva, tak bylo jen ticho. Koukali jsme oba tupě do tmy. Najednou si kometa vzal nějaký klacek a začal jím kreslit velké srdce do pískové cesty. Napadlo mě, že je to hezké, že tam asi napíše první písmena našich jmen. Napjatě jsem koukala, jak klacek brouzdá pískem a zanechává stopu. Když Kometa dílo dokončil, tak se zvednul z dřepu, ve kterém dílo tvořil a se zalíbením a patřičnou hrdostí si dílo prohlížel. Zvědavě jsem se zvedla a šla se na tu krásu taky podívat. V písku stálo KOMETA BRNO. :D

Kometa je původem z Brna, tak se asi něco takového dalo čekat, ale i tak jsem si myslela, že si v tom srdci přečtu něco dojemnějšího :D. Během večera mi i párkrát řekl, že jsem jeho Šalinka :D. Prostě jsem taková tramvaj na kolejích no :D.

Když se schůzka chýlila ke konci, tak jsem mu dala pusu. Později jsem se dozvěděla, že jsem ho k té puse údajně donutila :D.

Rande skončilo a mi se vydali každý na jinou šalinu.


Mám jednu kamarádku, ze základní školy, která po mě sbírá "odpad". Psala jsem si se Sběratelkou koncem roku 2014 a ona se prořekla, že má asi novou známost. Jako správná kamarádka, jsem z ní tu informaci vytáhla a ona mi poslala odkaz na profil svého vyvoleného na FB. Klikla jsem na odkaz a čtu jméno P***** N******, to je mi povědomé…….. Kometa! Bylo to asi rok a půl po mém rande s Kometou a teď ho má Sběratelka :D. Dobrá náhoda.

Dnes jsou spolu 4 roky a jsou spolu šťastní. Přeju jim to!

Mimochodem Kometě pořád chybí ten zub :D.

Vaše Sloní pírko

Fotografův začátek

17. srpna 2018 v 20:00 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Z nudy jsem brouzdala po netu a… co tu nenajdu! Blog, který jsem založila, když mi bylo 14 let a dala jsem tam několik svých fotek z výletu. Dám vám sem pro pobavení pár ukázek z mích fotografických začátku :).

* cítí se pobaveně *














Vaše Sloní pírko

Můj život v prdeli

13. srpna 2018 v 10:17 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Jde to se mnou teď pořádně z kopce, jako na horské dráze. Když jdu domů, tak se stavím u nás u Vietnamců a nakoupím blbosti, jako párky, sýr, brambůrky, zmrzlinu… a pak jdu domů. Doma si svléknu propocené oblečení a lehnu si s tím jídlem do postele a celé to spořádám. Takhle jsem za poslední dva měsíce přibrala 5,5 kilo!

Nebaví mě život o samotě a celkově to, jak je člověk na všechno sám a nemá si doma s kým povídat a ke komu si lehnout, nebo se svěřit. Tak ono, když k dnešnímu dni vážím 125,5 kila, tak kdo by to chtěl, takovou horu sádla? Všude vidím úšklebky a slyším poznámky na mou postavu a zasahuje mě to čím dál víc. Když jsem vážila ještě, tak kolem 90 kilo, tak po mě kluci docela šli a měla jsem vždy hezké kluky, ale dnes už na seznamkách oslovuju i ty co se mi nelíbí, jen abych nebyla sama. To, že jsem sex neměla asi rok a půl rozvádět nebudu, ještě by mě do kláštera chtěli jako řádovou sestru.

Vzala jsem si. Půjčku. V červnu jsem byla s maminkou na dvou dovolených po republice, sice jsem si to moc užila, ale utratila jsem peníze, které jsem neměla, a tak jsem si musela půjčit u nebankovní společnosti deset tisíc. Pak ještě dlužím mámě peníze za novou skříň a pár drobností což dohromady dělá cca osm tisíc. Utratila jsem i vratnou kauci mojí spolubydlící, které v říjnu končí smlouva a pokud ji nebude chtít prodloužit a bude se chtít stěhovat, tak nemám dalších deset tisíc, které bych jí měla vrátit. Celkově tedy potřebuju nějakých 28 000 Kč!!! Kde to mám sakra vzít?

Tak si teď domlouvám brigádu. Budu po večerech dělat servírku v jednom hotelu, kde se ještě budu muset s hosty bavit anglicky, což jsem nedělala od maturity. Kdy budu odpočívat, nebo si zařizovat, co potřebuju, nebo se vídat s přáteli o opravdu nemám tušení.

Jediné, co mě teď drží nad vodou je moje práce, protože jinak jsem asi úplně ve všem selhala. Celá moje životní situace se dá shrnout do jedné věty… Jsem v prdeli!!!

Je čas si přiznat, že jsem prostě kráva a můžu si za to sama a nikdo jiný, proto si zase jen já můžu pomoct.

Jak z toho ven? Další plán je následující…

  • Přestat brečet.
  • Chodit na brigádu, tak dlouho, dokud nesplatím dluhy.
  • Přestat už konečně žrát ty sračky.
  • Našetřit si na permanentku a začít zase pravidelně plavat.
  • Přestat se starat o chlapy do doby, než zhubnu, protože jedině pak se o mě nebudou zajímat jen hovada.

Držte mi palce ať se z toho neposeru. Musím to teď pár měsíců vydržet a vyhrabat se z těch sraček, protože jinak dopadnu hodně blbě. Sama si takhle podělat život… Pírko.. to jsi tomu dala…

Vaše Sloní pírko

Jak vyhnat Bernýho?

10. srpna 2018 v 16:44 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Zase se mi o něm zdálo

Už sice nevím, co to bylo, ale vím, že se mi o Berným teď zdálo dvě noci za sebou. Nepsala jsem mu už pár týdnu a ani se o něj nijak aktivně nezajímám a nemluvím o něm, tak proč? Nevím, jestli ho neumí vymazat srdce, nebo hlava, ale pořád tu je. Asi bych už měla vyhledat odbornou pomoc, protože je jako stín, je pořád s vámi i když ho nevnímáte a nemůžete s tím nic dělat. Začíná mi to dost vadit a omezuje mě to. Nechci se v noci budit zpocená s tím, že jsem o něm zase měla "noční můru".

Berný už prosím odejdi a nech mě žít.

Snažím se sama sebe přesvědčit o tom, že už to skončilo, ale jako bych to sama sobě nechtěla věřit a něco mě k němu v myšlenkách pořád táhlo. Nějaké východisko, ale existovat musí!

Jak je možné, že někdo, kdo dva roky tvrdí, jak moc vás miluje, vás pak dokáže úplně odstranit ze života? Mám pocit, že mě doopravdy nikdy nemiloval, když já s tím mám problém ještě pět let po rozchodu. Někdy si říkám, že bych taky chtěla umět být tak chladná a zavřít mu dveře do mého života jednou pro vždy.

Jak jste se zamilovanosti dokázali zbavit vy?

Vaše Sloní pírko

Hrady CZ Rožmberk

6. srpna 2018 v 12:08 | Sloní pírko |  Ze sloního života


Na tenhle festival jsem se těšila celé léto. Už je to tradice, na kterou jezdíme s Šábou a jejími kamarádkami pár let. Šáby bratr má kousek od náměstí chatu v Rožmberku nad Vltavou. Chatu nám jednou v roce půjčuje, když je na kopci festival, a tak tam vždy jedeme na dámskou jízdu.

Z Prahy jsme vyjely kolem 17:00 a ve 21:00 jsme dorazily do cíle. Chata je stará, plná pavučina pavouků, ale to je nám jedno… lepší než stan. První večer jsme si otevřely víno a hrály hru Nikdy jsem. Spát se šlo docela brzo cca kolem 00:00.

V pátek jsme po snídani zamířily v plavkách ke splavu Vltavy. Ležely jsme u splavu na řasách, mávaly jsme na hezké vodáky a plavaly jsme mezi rybami. Po vodním osvěžení jsme se šly na chatu převléknout a šly na oběd do restaurace, kde jsem si dala kuřecí s česnekem na grilu a hranolky - výborné, jako vždy. Navečer přijela poslední účastnice do Krumlova, tak jsme ji jely vyzvednout. Cestou jsme z okna auta zdravily vodáky hlasitým "Ahoooj!" a všichni na nás mávali :D. Večer jsme vyrazily na kopec na festival. Nejlepší z celého večera byl koncert Marpa a Trouble gang. Zpívala jsem celý koncert a myslela jsem, že druhý den nebudu moct ani mluvit :D. Poslední akcí večera byla after party od Jack Danielse. Na chatu jsme se vrátily až ve 3:00.

Sobota pro nás začala až v 11:00 a probudily jsme se se vzhledem zombie :D. Snídaňo-oběd jsme si daly až ve 12:00. Po obědě jsme se válely a pak šly na oběd. Těstoviny byly senzační a ještě jsme si je musely nechat zabalit sebou, protože to byla porce "Jako pro koňa". Zpátky na chatě jsme si na xichty namalovaly obličej a vyrazily zase na kopec. Tentorát jsem si na kopci nechala dát tetování na 6 dní na nohu a koupila jsem si na památku krásný náramek z oceli na ruku. Ochutnala jsem tam, langoše se zakysanou smetanou a Bramloše - doporučuju si to dát, až to někde potkáte. Holky se nechaly zlákat na Iqos, takže mají taky něco na "památku". Nejlepší koncert pro mě byli Mandrage a hřebem večera byli Divokej Bill. Holky se vyfotily s jedním členem z Divokého Billa a zbytek večera jsme byly zase na afterparty. V posteli jsem byla zase ve 3:00 :D.

Neděle byla už jen ve znamení balení věcí a pak cesty domů. Pro mě to byl nejlepší zážitek z léta stejně, jako minulý rok. Těším se zase na ten příští.

A co vy? Kam jezdíte na festivaly?

Vaše Sloní pírko





Prokletí holubem 2.

4. srpna 2018 v 19:00 | Sloní pírko |  Seznamka


S Ondrou jsem se seznámila... chvilka napětí… na lide.cz. Byl vysoký snad dva metry a hrozně hubený. Vedle sebe jsme vypadali jako buřtík a párátko. Rande jsme si domluvili na 1. máje. Přišel v kšiltovce, černém tričku s potiskem, a "3/4ťákách". Pamatuji si, že měl myslím na pravé paži tetování, ale to není podstatné.

Šli jsme se projít do parku Grébovka. Říkala jsem si, že i kdyby se mi nelíbil, tak alespoň dostanu pusu a neuschnu. Ondra sice nevypadal špatně, ale z nosu mu koukala zelená koule, která chtěla jen vyletět ven - prokletí holubem. Během schůzky taky někam odletěla, ale to jsem nějak nepostřehla :D.

Procházeli jsme se parkem a nedaleko nás bylo několik rozkvetlých třešní. Říkám mu: "Hele koukej třešně.", napjatě jsem čekala až dostanu pusu. On se podíval směrem k třešním a všimnul si, že se u nich někdo fotí a prohlásil: "No jo… a jak se u toho trapáci ještě fotěj ne?" a šel v klidu dál. Takže bylo rozhodnuto, uschnu.

Prošli jsme Grébovkou na Vršovické náměstí a domluvili jsme se, že zajdeme někam na jídlo. Před restaurací Ondra vytáhnul peněženku a zjistil, že nemá žádné peníze a má jen platební kartu. Šli jsme tedy k bankomatu, že si vybere peníze. Čekala jsem opodál a pozorovala ho, jak se u výběru kroutí a nadává. Vrátil se ke mně s tím, že se moc omlouvá, ale bankomat mu peníze nechce vydat. Já jsem odmítala dotovat oběd ze svého, když jsem měla kapesné asi 200 Kč týdně, tak jsme to "zabalili" a rozloučili se.

Uschnu a ještě bych měla zaplatit oběd + ten holub. To už bylo trochu moc.

Přeju Vám ať máte lepší rande, než jsme mívala já.

Vaše Sloní pírko

Kam dál